Když kolemjdoucí zaslechl zřetelné mňoukání, zavolal záchrannou službu. Zvuk totiž nepocházel z okolních stromů, ale z podzemního bunkru.
Kočky jsou jedním z nejpopulárnějších domácích mazlíčků na světě. Mají ovšem jeden velmi rizikový talent. Poměrně často se umí dostat na těžko dostupná místa, jenže z nich pak neumí slézt, třeba na stromy. Protože jsou kočičí drápy ohnuty směrem dolů, dovolují zvířeti šplhat jen hlavou dopředu. Kočka tedy při pronásledování kořisti či jiné kočky vyleze na strom, ale následně jí dělá problémy dostat se opět na zem.
O kočkách, psech a jejich chování
Pokud jste někdy měli doma psa a kočku – nebo jste aspoň četli několik komiksů s Garfieldem – víte, že obě zvířata vedou zcela jiné životy. Psi jsou venkovní, neustále potřebují vaši pozornost a snadno se nadchnou doslova pro cokoli. Většinu času víte, kde je najdete. Obvykle proto, že neustále zkouší upoutat vaši pozornost. Buď kvůli hře, nebo kvůli jídlu. Kočky se umí chovat velmi podobně a ne každá vyhovuje samotářskému stereotypu.
Výsledkem je, že často nevíte, kde vaše kočka zrovna je. A nemusíte to vědět většinu dne. Předpokládáte přitom, že je jí dobře a prostě si „někam zalezla“. Pokud ji netrápí zdravotní potíže a nepotřebuje třeba prášky, není důvod k obavám. Kočky se ovšem dokážou schovávat na těch nejšílenějších místech. Velmi často se také stane, že kočku najdete v místě, které jste předtím velmi pečlivě prošli nejmíň desetkrát.
Případ nejen starého vojenského bunkru
Válečný bunkr, který je reliktem minulých dob, mají na starosti armádní složky. Ty jsou povinny tento objekt hlídat, nicméně zásahy v případě zatoulaných koček nepatří do jejich popisu práce. Záchranná akce tedy zůstala na dvou dobrovolnících. Není to ovšem něco, co by se objevovalo často. Jak upozorňuje Anders Brix Christensen, ani kočky na stromech nejsou obvyklý případ. Mnohem častěji se to tedy objevuje v kreslených filmech.
Kočka byla naštěstí v pořádku a podařilo se ji bezpečně dostat ven. Tento vzorec chování je obvykle normální a také neškodný. Kočičí terapeutka Marci Koski uvádí, že „kočky jsou predátoři a loví v divočině. Jejich instinkty jim proto velí se schovat. Zaprvé samy loví a také se vyhýbají tomu stát se kořistí jiného predátora. Je to obecné sebezáchovné chování pro veškeré případy, kdy se kolem těchto šelem děje něco neznámého a nebezpečného.“
V šatníku a pod nábytkem či v teple
Jakmile se kočka vyděsí, má tendenci utéct do ložnice svého pána. „Tato místnost je nasáklá vaším pachem a pro kočku je to znak bezpečí.“ Šatní skříň se pak přímo nabízí, protože je tmavá a je tu hodně měkkých věcí, mezi které se lze ukrýt. Kočky celkově milují malé prostory, proto je často najdete opatrně vykukující zpod nábytku. Když je obklopí něco tvrdého, berou to jako nemožnost neznámého rizika z té či oné strany.
Že kočky hledají teplo, je letitá zkušenost. To platí hlavně v zimě, kdy kočku běžně najdete rozvalenou i na plně rozpáleném topení. Ostatně tomuto zvířeti nedělaly problém ani středověké kovárny. „Pokud její přítomnost není zrovna ohrožením, rozhodně ji z místa nevyhánějte. Nekřičte na ni, ani ji nepolévejte vodou. Můžete si tak vzájemný vztah nadobro zničit.“ Jestli jí chcete dané místo znepříjemnit, postříkejte ho trochou citronové šťávy.
Zdroj: Tv2ostjylland
Napište komentář