Když se 79letá důchodkyně posadila ke klavíru na ulici, kolemjdoucí se dočkali nádherného koncertu

Fotografie: Denis Rizzoli / Creative Commons / Attribution 2.0

Seznamte se se 79letou babičkou, kterou celým životem provází neutuchající láska ke hře na klavír. A když si sedla k pouličnímu pianu, dočkali se lidé okolo krásného vystoupení.

Jak je patrné, hudba nezná věku nebo hranic a nedbá na to, kdo ji vytváří. Náhodní kolemjdoucí v australském Melbourne se tak dočkali krásného zážitku. Hudba Natálii provází už od útlého dětství a nijak nepolevila ani s rostoucím věkem. Spíš se její dovednosti ještě vytříbily a přibyla zkušenost. Ačkoli je ulice plná běžného denního ruchu, stařenka se nenechá nijak rozptýlit. Její pozornost je jako laser upřena jen na klaviaturu.

Hrát se dá opravdu v každém věku, hudba ho neřeší

Každý okamžik hry prožívá stejně jako před lety, s citem pro každý kus skladby. A i když strávila několik let bez střechy nad hlavou, dnes už má domov a vede naprosto poklidný život. Přestože první doteky na klávesách byly trochu nejisté a křečovité, záhy bylo všechno jinak. Po tvrdším úvodu přišly lahodné tóny hrané jen několika prsty. K tomu se ozývají nejen zvuky ulice, ale i cinkot drobných mincí od kolemjdoucích.

Natálie je zvyklá hlavně na skladby od Rachmaninova, Chopina, Mendelssona, a dokonce i několik vlastních kusů. Jde tedy skutečně o koncertní pianistku. Její každodenní uchýlení se ke klavíru přináší klid a hlavně emocionální naplnění. Nahrávka pochází od jednoho z kolemjdoucích a záhy se stala hitem YouTube. Komentující ocenili její talent a jemnost provedení, zvláště po všem, čím si prošla, i vzhledem k jejímu pokročilému věku.

Projekt, který vytváří osudy a přitahuje nečekané

Sledování těchto výkonů je tak skutečnou životní lekcí optimismu a hlavně houževnatosti. Piana na ulici jsou dlouhodobým projektem, který funguje i v Česku. Začala se objevovat v roce 2013, takže příští rok se bude slavit výročí existence tohoto projektu. Na ulici nebo na nádraží tento předmět čeká málokdo, ale právě nejspíš kvůli tomuto kontrastu nápad tak funguje. Anonymní prostor metropole se tak ihned stává zabydlenějším.

Někdy na stoličku usedne student, jindy popelář, který ještě před minutou vysypával koše naproti. Může se tu zastavit kravaťák i bezdomovec, policista nebo malé dítě. Někdo jen několikrát ťukne do kláves, od jiného se dočkáte celého koncertu – jako od Natálie. Jde jen o to překonat ostych z podivné situace a skutečnosti, že jste všem na očích. To jste sice i normálně, ale takhle přitahujete pozornost jako magnet.

Zdroj: Livebiz