Osud malého chlapce patří k těm nejsmutnějším, které si dovedete představit. Svůj život strávil v naprosté izolaci od ostatních. Domovem mu byla „plastová bublina“.
Máte-li husí kůži jen z pomyšlení na pětidenní karanténu, která vás čeká po nakažení se / kontaktu s nakaženým covidem-19, představte si, jaká muka musel zažívat David Vetter, jenž v izolaci prožil celý svůj život. Hoch se narodil s těžkou poruchou imunity, která mu znemožňovala žít normální život. Pokud by přišel do kontaktu s jakoukoliv infekcí, zemřel by. Jeho rodiče se proto rozhodli pro radikální řešení – nechali ho uzavřít do „izolační bubliny“.
Život, který byl spíše vědeckým experimentem
Jméno David Vetter vám pravděpodobně příliš neprozradí, ovšem jeho přezdívka „bublinový chlapec“ by mohla. Před přibližně padesáti lety jeho příběh obletěl celý svět a filmy podle tohoto námětu jsou natáčené dodnes. Bublinový chlapec, celým jménem David Phillip Vetter, se narodil 21. září 1971 v Houstonu (Texas, Spojené státy americké) a jeho rodiči byli Carol Ann Vetter a David Joseph Vetter.
Chlapec trpěl těžkou kombinovanou imunodeficiencí (SCID), což je dědičná genetická porucha. Protože manželé již během Carolina těhotenství věděli, že David bude mít vážnou vrozenou poruchu imunity, rozhodli se na celou situaci pečlivě připravit.
Jejich první syn, David Joseph Vetter III., totiž na toto onemocnění v sedmi měsících života zemřel. Ve spolupráci s lékaři tedy Davidovi připravili sterilizované prostředí, v němž strávil celý svůj život.
Původně měl malý David strávit ve své bublině pouze čas nutný pro přípravu transplantace kostní dřeně, ale osud tomu chtěl jinak. Dárkyní kostní dřeně měla být Davidova sestra, Katherine. Ovšem během vstupních testů se zjistilo, že jako dárkyně nepřipadá v úvahu. David tak zůstal odkázaný k životu ve speciální izolační komoře. Komunikace i interakce s ním byla velmi obtížná.
Rodiče i lékaři se ho mohli dotýkat pouze přes speciální rukavice, které byly zabudované do stěny komory. Chlapec strávil v naprosté izolaci šest let. V roce 1977 vyvinuli vědci z NASA speciální oblek, který Davidovi nakrátko umožnil opustit jeho bublinu.
Po naději na vysvobození přišla smrt
Nicméně ve speciálním obleku se chlapec prošel pouze sedmkrát. Velmi se bál, že se venku nakazí, proto odmítl další vycházky i druhý, větší oblek, který mu NASA poté, co povyrostl, opět vyhotovila. Když mu bylo dvanáct let, začali psychiatři apelovat na Davidovy rodiče i lékaře, aby chlapci buď podali lék (dosud nebyl objeven), nebo zajistili transplantaci kostní dřeně. V opačném případě by se mohl hoch v izolaci zbláznit.
Lékaři proto provedli transplantaci kostní dřeně od jeho sestry Katherine. Ačkoliv Davidovo tělo kostní dřeň přijalo, rozvinula se u něj infekční mononukleóza, na níž později zemřel. Ta byla způsobena virem Epstein-Barrové, který obsahovala Katherinina kostní dřeň. Při vstupních testech byl tento vir bohužel nezjistitelný. Těsně před tím, než David vydechl naposledy, ho směla jeho matka – poprvé a naposledy – pohladit holou rukou. David zemřel 22. února 1984 ve věku 12 let.
Zdroj: The Washington Post
