Za svůj život jsem slyšela mnoho nešťastných rodinných příběhů. Mezi nimi i ty o snachách, jež dokázaly udělat peklo v rodině. Nikdy by mě však nenapadlo, že se to může stát i nám.
S manželem máme jediného syna, kterého velmi milujeme. Je už dávno dospělý, ale již od malička jsme na něj a jeho úspěchy mohli být pyšní. Bohužel jen do té doby, než si vzal naši současnou snachu. V rodině od té doby nastaly problémy, které jsme nikdy předtím nemuseli řešit. Náš syn se pod jejím vlivem natolik změnil, že máme někdy pocit, že je to úplně jiný člověk. Sama sebe se často ptám, jestli je ještě šance, že budeme někdy opět šťastná rodina a já s manželem milující prarodiče.
Milovaný a úspěšný syn
Vždy jsme byli taková normální, úplně obyčejná rodina, kde se občas přežene mráček, ale nic zásadního. Manžel pracoval jako inženýr a já byla učitelka. Náš syn Dean byl velmi hodné a poslušné dítě. Později se pustil v manželových stopách a stal se z něj úspěšný inženýr. Univerzitu vystudoval s červeným diplomem a velmi se mu daří i ve výzkumném ústavu, kde řídí významné projekty.
Práce ho často zavede i do zahraničí, kde pobývá i delší dobu. Na takto významnou pozici se vypracoval sám a my jsme na něj velmi hrdí. Vždy byl cílevědomý a pamatuji si, že už těsně po vysoké škole měl 3 klíče: od bytu, auta a kanceláře. Na vše dosáhl poctivou prací a my byli hrdí, že se dokázal po finanční i profesní stránce tak rychle postavit na vlastní nohy.
V lásce měl smůlu
Jak se mu dařilo v profesní oblasti, v jeho osobním životě tomu bylo spíš naopak. Potvrzovalo se pravidlo, že člověk zkrátka nemůže mít všechno. Jeho první dva vážné vztahy ztroskotaly. A zvlášť druhý rozvod ho naprosto zničil. Byl zklamaný a neměl už chuť začínat nový vztah. Snažila jsem se ho povzbudit, utěšit, ale nakonec se ukázalo, že čas je nejlepší lékař. Syn si stále více uvědomoval, že už není nejmladší a nechce být sám. Znovu tedy začal pokukovat po ženách, seznamovat se a já jsem mu moc přála, aby našel své štěstí.
Do třetice všeho dobrého?
A tak se i stalo. S budoucí snachou byli v tu dobu velmi krátce, když otěhotněla. Syn byl nadšený a hned si ji k sobě nastěhoval. My s manželem jsme si oddechli a moc jsme se se těšili na naše první vnouče. Idylka bohužel nevydržela dlouho. Brzy se totiž ukázalo, že vztah s naší novou snachou nebude procházka růžovým sadem. Nevím, co jí na nás tak vadilo, ale neustále na nás nanášela. Syn se nás ze začátku snažil zastávat, nakonec to ale vzdal, asi aby měl klid. Horší ale bylo, že se z něj pod jejím vlivem postupem času stal člověk, kterého nepoznáváme.
Můj syn se dnes k nám chová arogantně a cize. Vnuka jsme viděli jen když se narodil a pak až v jeho třech letech. Snacha jen vymýšlí jak proti nám syna poštvat. My jako prarodiče nesmíme nic. Vnuka nám domů nepůjčí a k nim zase nemůžeme my. Pro její rodinu platí úplně jiná pravidla, vnuka mohou vidět kdy se jim zlíbí. U syna nemáme žádné zastání. Dodnes nedokážu pochopit jak jsme se mohli v takové situaci vůbec ocitnout. Těšila jsem do důchodu kvůli vnoučatům a vše si malovala úplně jinak.
Zdroj: Newsner
Napište komentář