Volání po ukončení podpory Ukrajině zní lákavě. Reálně ale může znamenat opak, tedy prodloužení konfliktu a oslabení vlastní bezpečnosti.
Argument, že „chceme mír“, slýcháme ze všech stran víc a víc, a to i v souvislosti s rozhodnutími, která mohou mít zásadní dopad na bezpečnost celé Evropy. Momentálně se do centra pozornosti dostalo hnutí SPD a jeho lídr Tomio Okamura, který otevřeně přiznal, že jeho strana blokuje další vojenskou pomoc Ukrajině.
Politika vzbuzuje v lidech otázky
Podle dostupných informací došlo k zásadnímu kroku na Ministerstvu obrany, kde náměstek Radovan Vích zabránil využití prostředků ze zmrazených ruských aktiv na nákup munice pro Ukrajinu. Tato iniciativa byla přitom jedním z konkrétních nástrojů, jak napadené zemi pomoci bránit se agresi. „SPD zabránilo nákupu zbraní pro Ukrajinu. Chceme mír, ne válku,“ uvedl Okamura na Facebooku a své rozhodnutí prezentoval jako úspěch. Ve svých vyjádřeních zároveň zdůraznil, že jeho cílem je ukončení konfliktu a zastavení dalšího vyzbrojování.
Bohužel to není tak jednoduché, jak se zdá. Ukrajina nebyla iniciátorem války, ta začala ruskou invazí. Rusko napadlo Ukrajina a ta se od té doby brání. Omezit pomoc napadené zemi tak neznamená zajistit mír, ale spíš oslabit její možnosti, jak se vlastně bránit.
Michael Kocáb se pustil do Filipa Turka kvůli výrokům o parazitech: Jeho ostrý vzkaz rozdělil celé Česko
Mír bez obrany neexistuje
Zní to jednoduše. Přestaneme dodávat zbraně a konflikt skončí, ale už při pohledu do historie můžeme vidět, že to tak nikdy nefungovalo. Agresor se nezastaví proto, že mu někdo ustoupí, naopak tak získá prostor pokračovat. Pokud by se Ukrajina přestala bránit, válka by neskončila, pouze by skončila její suverenita.
Navíc tvrzení o „zamrzlém konfliktu“ neodpovídá realitě, uvedlo Forum24. Boje pokračují, infrastruktura je ničena a civilní obyvatelstvo nadále trpí. Ukrajina se brání nejen na svém území, ale nepřímo i za bezpečnost celé Evropy. Co pro nás tedy v takovém případě vlastně znamená mír? Je to absence bojů za cenu kapitulace, nebo stav, kdy agresor nemá sílu pokračovat?
Bezpečnost Evropy jako celek
Z hlediska bezpečnostní politiky je zásadní jedno – pokud nechceme mít konflikt blíž našim hranicím, musíme pomoci tam, kde už aktuálně probíhá. NATO i další mezinárodní struktury dlouhodobě upozorňují, že stabilita regionu závisí na schopnosti Ukrajiny odolat tlaku.
Pokud by se podpora zastavila, důsledky by mohly být mnohem horší. Posílení Ruska by znamenalo větší tlak na další státy, včetně těch středoevropských. A představa, že by se konflikt mohl přiblížit až k českým hranicím, přestává být pouhou hypotézou. Silná obrana totiž není opakem míru, je jeho podmínkou. Bez ní se jakákoli dohoda stává jen dočasným příměřím, které může být kdykoli porušeno.
Iluze jednoduchých řešení
Argumentace, že „stačí přestat bojovat“, působí sice logicky. Ve skutečnosti ale ignoruje základní fakt – válku nezačala Ukrajina. A pokud by přestala bojovat, znamenalo by to vítězství agresora. Taková situace by navíc vytvořila nebezpečný precedent. Ukázala by, že vojenskou silnou lze dosáhnout politických cílů. To by mohlo destabilizovat nejen Evropu, ale i další části světa. A přestože získala Ukrajina silného spojence, jak jsme na SvětěKreativity.cz psali psali, stále není konec války v dohlednu.
Zdroj: Autorský text redakce SvětKreativity..cz na základě veřejně dostupných informací z webů Facebook Tomia Okamury, NATO, Forum24
Přidejte svůj názor
Komentovat