Žena celý svůj život skrývala jedno veliké tajemství a nakonec se jej rozhodla prozradit na smrtelné posteli. Její dcera nevěřila svým vlastním uším.
Skrývat tajemství téměř celý život znamená obrovskou psychickou zátěž, které se jen těžko zbavujete. Tato žena však ve svých 90 letech odhalila tíživou pravdu, kterou si v duši schovávala mnoho let. Nyní však mluvila tiše a pomalu, na její tváři se náhle objevila radost, že se konečně zbavila tajemství, jež musela skrývat roky. Proč ho ale odhalila až teď? Protože měla už navždy odejít.
Nejstarší dcera jí pomáhala s ostatními dětmi
„Když chodili moji vrstevníci za zábavou, já se musela jako starší sestra starat o své bratry a sestru. Nejvíce mě děsila skutečnost, že si ublíží a já budu jediný člověk, který bude za jejich bolest zodpovědný. Ale nikdy jsem si nestěžovala, v naší rodině jsem byla vychována ve víře, že pomáhám své matce s náročným úkolem pečovat o tolik dětí,“ uvedla dcera 90leté matky podle Topniusy.
Nedávno jí zavolala její sestra a sdělila jí, že jejich matka je velice nemocná. Až do svých 90 let byla velice vitální, o své dospělé děti neustále pečovala, ale nyní byla upoutána na lůžko a zdála se 3x menší. Její rodina stála kolem ní a chovala se jako obvykle. Všichni ji podporovali, věřili, že se zotaví a vstane z postele. Nikdo z nich ovšem nedokázal zadržel slzy.
Při rekonstrukci koupelny se jí zastavilo srdce. Za zdí našla tajnou místnost, která připomínala hororový film
Na smrtelné posteli se rozhodla svěřit
Umírající žena se rozhodla sdělit své rodině něco, co obrátilo život vzhůru nohama především její nejstarší dceři. Lidé na sklonku života hodně přemýšlí. Jakmile čelí vlastní smrtelnosti, prožívají různé emoce od popření přes strach a hněv, výčitky svědomí až po přijetí. Každý jednotlivý pacient však najde svůj klid před odchodem z tohoto světa, jak uvádí OldColonyHospice.
„Nejsi naše dítě,“ svěřila se matka své dceři. „Jednou mi lékaři řekli, že nebudu moct mít vlastní děti, tak jsme si tě vzali ze sirotčince. Nevím, jak je to možné, ale najednou, když jsme si tě přivedli domů, narodily se nám další děti. Chtěla jsem tě vrátit, ale tvůj otec to odmítl. Dali jsme ti všechno, co jsme mohli, milovali jsme tě jako vlastní, vzdělávali, dokonce přispěli na tvůj byt. Pomáhala jsi nám s dětmi, jsem ti za to vděčná, ale nezahrnula jsem tě do své poslední vůle. Vše odkazuji svým dětem.“
Žena u lůžka stála jako opařená, najednou jí došlo, že na ni všichni její sourozenci koukají shora. Věděli to, jen ona ne. Žena si však stojí za svým. Má právo na dědictví a jen tak se ho nevzdá, přestože všichni kolem ní mají jiný názor. Podobnou křivdu cítila i další žena – matčino rozhodnutí ohledně dědictví ji ranilo.
Napište komentář