Postižené děti a především jejich rodiče to nemají lehké. Musí se vyrovnávat s nechtěnou pozorností okolí. Někdy se však setkají i s povzbuzením od lidí s velkým srdcem.
Downův syndrom je poměrně známé postižení. Jedná se o vrozenou vadu chromozomů. Tyto děti bezpečně poznáte díky typickým znakům v obličeji. I když jinak vypadají a mají trochu jiné potřeby, často nejsou mentálně natolik postižené, aby se nemohly zařadit do běžné společnosti. Přesto jsou ony i jejich rodiče vystaveni často nevhodným pohledům a dokonce i poznámkám ze strany cizích lidí.
Stále na ni někdo zíral
Musela se s tím vyrovnávat i Pamela De Almeida, maminka malé Sophies. Už od narození byla zvyklá, že na její dítě lidé zírají, šeptají si a někdy se i smějí. Postupně si na toto chování lidí zvykla a nenechala se jím nijak rozhodit. Brala to jako běžnou součást života. Jednoho dne se však potkala s úplně cizím člověkem, který ji nesmírně povzbudil, díky tomu, co udělal.
Toto setkání pro ni bylo natolik silné, že se rozhodla celý příběh zveřejnit. Ten den seděla s malou Sophies v jejich oblíbené restauraci Tim Hortons, když si všimla, že na ně koukají dvě ženy a šeptají si. Pamela se na ně také dívala, ženy to však nijak neodradilo a málem si vykroutily krky, aby mohly malou vidět. Pamela byla na takové chování zvyklá, ale tento den jí to z nějakého důvodu opravdu naštvalo.
Oslovil ji cizí muž
Chvíli na to, periferně zahlédla, jak se k ní blíží nějaká dvojice a ironicky si pomyslela: „Skvělé! Všichni se pojďte na mou dceru zblízka podívat.” Muž však přišel k malé Sophies a s úsměvem si s ní plácl a potřásl rukou. Pak se otočil na Pamelu, v očích měl slzy a řekl jí: „Chtěl bych Vám říct, co se mi stalo, ale nevím, jestli to zvládnu bez slz.” Ona mu naznačila, že může bez obav mluvit a byla velmi zvědavá, co ji chce říct.
Muž se jí svěřil, že ve včerejších večerních zprávách viděl rozhovor se ženou, která nedávno porodila postižené dítě. Vypověděla, jak musela neustále bránit své ještě nenarozené dítě. Okolí i lékaři na ni neustále naléhali, ať si dítě nechá vzít. Pro muže to byla velmi silná reportáž, která s ním pohnula a když druhý den uviděl Pamelu s postiženou dcerou potřeboval je povzbudit.
Nezapomenutelné povzbuzení
Řekl: „Uvědomil jsem si, že nikdy nevíme, jaký otisk tu každý člověk zanechá. Nikdy nezjistíme, co ten člověk dokáže, pokud mu k tomu nedáme šanci.” Pak se při odchodu na Pamelu otočil a řekl: „Jste úžasná žena a Vaše dcera je nádherná. Gratuluji!” V tom okamžiku se jí vehnaly slzy do očí a ona plakala do papírového ubrousku.
Seděla uprostřed restaurace a myslela si: „To byl první naprosto cizí člověk, který mi popřál k narození mé dcery. První, který rozpoznal její krásu, hodnotu a význam.” Tato situace Pamelu velmi silně zasáhla a podělila se o ni na Facebooku. Příspěvek se rychle šířil mezi lidmi a jí se dostalo mnoho dalších slov podpory a povzbuzení. Všichni lidé nevnímají věci stejně a je mnoho těch, kteří vidí krásu a význam ve věcech, které jiným unikají.
Zdroj: Sosialnytt
Napište komentář