Hrdinou, co nenosí plášť, se člověk obvykle stane tak, že je ve správnou dobu na správném místě. Stejně tak jako tento muž, jenž zachránil ženu před požárem.
Greg Spike se i ve svých čtyřiasedmdesáti letech udržoval v kondici ranním během. Neběhal nijaké zázračné délky, pár kilometrů mu stačilo. Jak sám prohlašoval, pořád je lepší něco než nic. Během jednoho běhu v Eugene v Oregonu běžel kolem hotelu. V onom hotelu byla ubytovaná i Stacy Barkley, původem z Illinois. V době Gregova ranního běhu byla ve svém pokoji sama a vyšívala. Její manžel Donald byl na návštěvě u své sestry. Co ovšem nikdo nečekal, byl požár, který v hotelu brzy ráno vypukl. Greg si situaci nahrával na telefon.
Nevěděla si rady
Greg toho rána běžel svoji kratší trasu kolem hotelu. Chtěl jít odpoledne se svými vnoučaty na procházku a nechtěl se příliš unavit. Stacey byla mezitím ve svém hotelovém pokoji a vyšívala. U toho se dívala na televizi, aby se necítila tak moc sama. Byla příliš unavená a vyčerpaná, měla mnoho zdravotních komplikací. Proto nešla navštívit sestru svého muže Donalda, která zrovna čekala dítě, a jejich rodiče, chtěla se k nim přidat později. Jak sama vzpomíná, i přes televizi slyšela slabý alarm, jehož zvuk vycházel z chodby.
Nevěděla, co se děje, a tak na chodbu otevřela dveře. Ta již byla zamořená kouřem a Stacey nevěděla, kam jít. Volala svému manželovi, co má dělat. Ten se za ní okamžitě rozjel a nařídil jí, aby opustila pokoj. Ona ovšem nevěděla, kudy má jít, kouř byl všude a ona z něj byla naprosto dezorientovaná. Udělala rychlá opatření, namočila ručník a nacpala ho pod dveře. Kouř houstnul a oheň byl příliš blízko a ke všemu příliš prudký na to, aby vyšla ven. Jiný nápad, než jít na balkon, neměla, tam ji ovšem čekalo další překvapení.
Všichni ho chválí
Balkon nacházející se naproti tomu jejímu byl rovněž v plamenech. Zoufale začala křičet o pomoc. Greg doběhl pod balkon a začal na ni křičet: „Vypadněte, rychle!“ Ona ale nemohla, balkon byl příliš vysoko. Greg si stoupl pod něj a řekl jí, ať skočí, jiný nápad neměl, a navíc to byla jediná možnost. Po chvíli přemýšlení a odhodlání se Stacey skutečně přehoupla přes zábradlí. Skočit ale odmítla. Pomalu se spustila po zábradlí, až se skutečně pustila a skončila v náručí zachránce Grega, to už byl u nich i její manžel.
„Ach můj bože. Zachránil jste mě,“ byla její první reakce. To už kolem nich byl dav lidí i samotných hasičů. „Ne každý by to udělal. A on byl velmi klidný a nápomocný, když se ji snažil udržet v klidu. Když se na cestě objeví kolemjdoucí, mohou skutečně něco změnit, takže oceňujeme práci, kterou tento muž odvedl,“ řekl velitel hasičů Mike Caven. Stacey doufá, že svého zachránce v budoucnu ještě jednou uvidí a stanou se z nich přátelé. Poslala mu dopis s poděkováním a vyšívaného zajíčka, kterého dělala ráno v den nehody.
Odvaha je důležitá
„Děkuji, že jste tak starostlivý člověk… Riskoval jste svůj život, abyste mi přišel pomoci, aniž byste věděl, kdo jsem,“ stojí v dopise. Spolu se ti dva určitě ještě jednou setkají, a to až se sem Stacey vrátí po narození dítěte své švagrové. Greg se tohoto setkání nemůže dočkat. On sám si ani neuvědomuje, co dokázal. Zachránit lidský život chce totiž naprostou kuráž a odvahu, kterou Greg určitě má.
Zdroj: Scoop
Napište komentář