Záchranář vyjel k vážné dopravní nehodě. Jakmile dorazil na místo, nevěřil vlastním očím

Záchranář vidí smrt dennodenně. Běžně jezdí k vážným dopravním nehodám a zažívá těžké okamžiky, když zjistí, že se už někomu nedá nijak pomoci. Na to, co se stalo tomuto záchranáři, jej ale nikdo nepřipravil. Jednalo se pro něj o rutinní službu, která se však změnila v jeho osobní drama.

Příběh tohoto záchranáře se k nám dostal díky sociálním médiím. Sdíleli jej kolegové zdrceného muže, který si při práci prožil noční můru. Jeho příběh je velmi tragický.

Co se odehrálo?

Jednalo se o den jako každý jiný, když byla záchranka přivolána k dopravní nehodě. Řidič vozu i jeho kolega spěchali na místo. Když tam dorazili, řidiči sanitky se doslova zastavilo srdce. V krvi totiž uviděl na zemi ležet svého bratra. Právě on se stal obětí velmi tragické dopravní nehody. Ve vteřině se mu změnil celý život a snad se mu i zastavil dech.

Muž se na místě zhroutil a nedokázal se celé hodiny utišit. Takový pohled byl pro něj naprosto šokující a zcela nepředstavitelný. Záchranář musel být svěřen do péče lékařů a traumatologů, nedokázal se z tragického pohledu vzpamatovat. Ukázalo se, že se jednalo o nehodu kamionu a osobního vozu. Bohužel řidič osobního auta neměl při takovém nárazu šanci přežít.

Podobné případy nejsou výjimkou

Bohužel velmi podobný příběh před nedávnem také obletěl svět na sociálních sítích. Jednalo se o případ dvou kanadských bratrů, z nichž jeden zahynul při útoku agresivního střelce. Druhý jej jen našel v tratolišti krve a dodnes se nedokáže z toho hrůzného pohledu na bezvládné tělo svého milovaného bratra vzpamatovat.

Jak překonat smutek

Doktor Michel Hanus, psychiatr, vysvětluje, že těmto lidem je potřeba při terapii věnovat mimořádnou pozornost. Prvním krokem je nechat je mluvit, sdělit své pocity, vypovídat se ze svého smutku a bolesti. V takových momentech je přirozený srdcervoucí pláč, naprostá zoufalost a beznaděj. Je to však jen fáze, kterou je nutné si projít, aby bylo možné jít dál. Je důležité naslouchat, ale také být opatrný, aby si pacient nevytvořil na psychoterapeutovi emoční zavilost. V těchto případech to bývá poměrně obvyklé.

Další fází uzdravujícího procesu bývá přijetí události a jejích následků. Je třeba smířit se s tím, co se stalo a pochopit, že se to nedá nijak změnit. Někteří lidé také trpí pocity viny – mají pocit, že kdyby něco udělali jinak, nestala by se ona tragická nehoda. Je však potřeba jim racionálními argumenty vysvětlit, že oni na událost neměli pražádný vliv.

Poslední fází je start nového života. Neznamená to zapomenout, ale bolest si prožít a odložit ji. Je nutné žít dál – byť jinak než předtím. Takový zážitek je vždy transformační a osobnost to nějak ovlivní. Přesto je možné vrátit se do původních vztahů i aktivit a pokračovat ve svém životě.

Zdroj: UberAlles