Úmrtí novorozeněte je zdrcující zvláště v případě, že k němu nedojde v důsledku selhání na úrovni životních funkcí, nýbrž nečekaně rychlého průběhu porodu. V takovém případě se nemusí dítě podařit zachytit a může zemřít na důsledky traumatu hlavy.
Těhotenství je pro každou budoucí maminku období plné očekávání, ale také strachu. A s blížícím se termínem porodu tyto obavy ještě vzrůstají, jelikož samotný porod je fyzicky i psychicky náročný a hrozí při něm řada komplikací i rizik. Proto se každá nastávající maminka těší hlavně na chvíli, kdy bude vše za ní a bude moci v náruči držet svůj malý poklad.
V některých případech však i přes poměrně lehký průběh porodu může dojít k úmrtí novorozence, zejména pokud přijde na svět nečekaně rychle, kdy ještě nejsou personál ani rodiče na porod zcela připraveni. Dostane-li se dítě ven příliš rychle, může se stát, že jej ani matka, ani lidé, kteří ji s porodem pomáhají, nestačí zachytit a zraní se s až fatálními následky.
Případ z Argentiny
V Argentinském Gualeguaychu byl zaznamenán případ, kdy se malý chlapeček ihned po narození zranil pádem na hlavu, Páru Claudiovi a Stéfanii se malý Valentino narodil ve chvíli, kdy lékař požádal rodičku, aby se posadila. Dítě v tu chvíli vyklouzlo porodními cestami a nikdo nebyl schopen je zachytit. Chlapeček spadnul na zem a poranil se na obličeji. Po zvednutí dítě sice ihned převezli na specializované perinatální oddělení, chlapec však již během převozu zemřel. Podle vyšetřování a pitvy bylo příčinou úmrtí právě poranění hlavy.
Případ z Velké Británie
Obdobný případ se stal také ve Velké Británii – Kristal Amezquita stejně jako Stéfania z Argentiny porodila velmi rychle a lékař, který při porodu asistoval, nebyl schopen dítě zachytit. Po úrazu hlavy rovněž zemřelo. O to horší zážitek pro mladou rodičku byl, když jí lékař v nastalém šoku utěšoval jejím mladým věkem a možností mít spoustu dalších dětí.
Vliv nečekaného úmrtí novorozence na psychiku pozůstalých rodičů
Přestože jsou tyto případy spíše výjimkou, jejich dopad na psychický stav pozůstalých rodičů je zdrcující a rozhodně jej nezlepšuje nevhodný přístup personálu v nemocnici či nejbližšího okolí. Většina párů zažívá několik fází, jejichž prostřednictví se s tímto nebo podobným zážitkem vyrovnává. V první chvíli zažívají šok, z nějž se postupně dostávají. Na prvotní šok pak navazuje hněv a popření, a následně hledání viníka, které jim pomáhá se vyrovnat s vinou vlastní.
Také z tohoto důvodu by měly mít porodnice či nemocnice s perinatálním oddělením k dispozici odbornou psychologickou pomoc, případně by měl být personál schopen pozůstalým rodičům takovou pomoc doporučit – vyrovnat se s touto ztrátou je totiž opravdu těžké a psychologická podpora může podstatně zkrátit čas, který budou rodiče potřebovat a to, aby se opět vrátili do běžného života.
Zdroj: DailyMail
