Ačkoliv chlapcovo rozhodnutí jeho matku překvapilo, rozhodla se ho i proti mínění široké veřejnosti podpořit. Svůj čin je schopná lehce obhájit.
Na svůj svatební den vzpomíná zasloužilá matka Joanna velmi ráda. Po dlouhodobém vztahu si totiž vzala muže svého života – otce jejích tří dětí, Najeema. Ačkoliv si myslela, že se bude jednat o klasickou veselku, nebylo tomu tak. O netradiční zážitek se postaral její tehdy dvouletý syn. Ten si totiž odmítl obléci klasický oblek a místo toho požadoval pastelově modré tylové šaty, které patřily jeho sestře. I přes to, že Joanna zprvu váhala, nakonec se rozhodla synově žádosti vyhovět. Kritikům vzkázala jediné.
Prvotní šok vystřídalo pochopení
Joanna je původem ze Skotska, které je součástí Velké Británie, avšak již delší dobu žije v Austrálii, konkrétně ve městě Cairns. Když ji její současný manžel požádal o ruku, nemohla být šťastnější. Tou dobou společně vychovávali již tři děti – dvě dcery a nejmladšího syna. Tomu bylo v té době okolo dvou let. Protože vyrůstal ve společnosti sester, rád si hrál s panenkami, kabelkami a miloval myšku Minnie.
Kromě jeho záliby v dívčích hračkách a oblečení to byl „obyčejný dvouletý kluk“. Joanu ani Najeema vůbec nenapadlo, že se záhy projeví jako silná osobnost. Když manželé vybírali svým dětem vhodné oblečení na svoji svatbu, předpokládali, že dcery budou mít šaty a syn oblek (nebo kilt). Ovšem dvouletý hoch všechny překvapil, když oblek i kilt kategoricky odmítl. Místo nich požadoval šaty, jako měly jeho sestry.
Matka tuto myšlenku nejprve zavrhla a synovi se snažila jeho rozhodnutí vymluvit, ovšem po nějaké době nad nastalou situací začala uvažovat. Kromě zažitého stereotypního vnímání oblečení chlapců a děvčat si nevybavila nic, proč by nemohla svému synovi vyhovět. S manželem se proto rozhodli obstarat ještě jedny šaty, kdyby si hoch svůj úmysl nerozmyslel. To se ale nestalo, a tak si malý chlapec na svatbu oblékl blankytně modré tylové šaty.
S kritiky se přímo nesetkala
Manželé na svůj velký den dodnes vzpomínají s láskou a s úsměvem. Vyhovět přání jejich nejmladšího syna učinilo celý den výjimečným a oba dospělé naučilo jisté pokoře. Ačkoliv se s přímou kritikou Joanna nikdy nesetkala, dovedla si nejrůznější urážlivé reakce představit. Kritikům svého rozhodnutí proto vzkázala, že nošení šatů ještě nikdy z nikoho gaye neudělalo. Navíc v soudobé společnosti jsou mladí dospělí často nejistí a nesmělí.
Tento strach být sám sebou podle Joanny plyne z toho, že jsou mladí lidé pod neustálým tlakem ze strany společnosti a musí čelit neustálému souzení svých rozhodnutí a voleb. Pro svého syna chce ale matka víc – chce, aby věděl, že jediný názor, na kterém záleží, je jeho vlastní. Tím, že mu povolila obléci dívčí šaty, se mu snažila pomoci formovat zdravé sebevědomí.
Zdroj: Globalnews
