Šestiletá holčička nebyla přijata do tanečního kurzu, protože by prý nedržela krok s ostatními. Její maminka se odradit nenechala a našla jinou taneční školu.
Downův syndrom je vrozené chromozomální onemocnění. Děti s tímto syndromem jsou však často schopné žít plnohodnotný život, pokud se jim dostane podpory. Není tedy nejmenší důvod, aby takové dítě nebylo přijato do kroužku, pokud je samostatné a snaží se. Maminka této holčičky však zažila zklamání hned po první taneční hodině, na kterou dceru přihlásila.
Odmítli ji, protože by nedržela tempo
Ana Malaniuk je šestiletá šikovná holčička, která se věnuje tanci již od tří let. Když dosáhla školního věku, rozhodla se její maminka, přihlásit ji na hodiny moderního tance. Ana se do první hodiny velmi těšila a také si ji pořádně užila. Měla velkou radost, stejně jako její maminka. Tu jim však brzy zkazila trenérka, když mamince zavolala a oznámila jí, že by její dcera do jejich kurzů chodit neměla.
Podle ní je pomalá a výuku by nezvládala. Jednoduše nesplňuje jejich standardy. Maminka sice nechápala, jak někdo může posoudit dítě po 45 minutách, ale nezbývalo jí nic jiného než se s tím smířit. Hledala tedy jiný kroužek, kde by byli vstřícnější. A povedlo se. Amandina taneční škola se malé Any s nadšením ujala a to, že má zdravotní omezení, vůbec neřešili.
Nová lektorka je z Any nadšená
Naopak sama lektorka tance přiznala, jak jí Ana pomohla: „Je to taková radost mít ji ve třídě. Pomohla mi vyrůst v mé lektorské činnosti.“ To však nebylo vše. Nejenže se Ana zapojila do hodin hip-hopu a baletu, ale také se svou učitelkou natočila taneční video. To bylo umístěno na stránky asociace pomáhající lidem s Downovým syndromem a okamžitě si získalo mnoho fanoušků.
Ana tančí v této škole už více než rok a připravuje se na svoji úplně první taneční soutěž. Její maminka je z přístupu školy nadšená: „Ostatní rodiče, děti a učitelé se k nám nechovají jinak a Anu neomezují ani nesoudí.“ Amanda si myslí, že by každé dítě mělo dostat příležitost, pokud chce tančit, a Ana by podle ní zapadla do každé třídy. Ona je ráda, že je právě v té její.
Každý si zaslouží šanci ukázat, co v něm je
Opět se potvrdilo okřídlené přísloví: Nesuďte knihu podle obalu. Děti by vůbec neměly být takto posuzovány. Pokud je baví to, co dělají, měly by dostat příležitost, aby rozvíjely sport nebo aktivitu, kterou milují. Bohužel se někdy k dětským kroužkům přistupuje, jako by šlo o vrcholové sportovce. Rodiče i učitelé pak často vyvíjí tlak na děti, aby měly dobré výsledky. Neměl by však být pohyb pro děti především zábavou?
Zdroj: Globalnews
Napište komentář