Válka na Ukrajině ji připravila o tatínka: Roční holčička si k narozeninám přála snídat u jeho portrétu na hřbitově

Fotografie: Ukrainian Air Assault Forces / Creative Commons / Attribution-Share Alike 4.0

Válka je zlo, bere lidem syny, otce, bratry, dědy, strejdy a kamarády. Nejhůře snášejí ztrátu děti. Malá holčička byla vyfocenu u snídaně se svým zesnulým otcem.

V den svých narozenin si přála pouze jednu věc, dát si snídani se svým otcem. Její matka jí to splnila. Nachystala snídani, uložila ji do tašky a jela s dcerou na hřbitov. Tam si spolu sedly do trávy naproti hrobu ženina manžela, otce holčičky. Vytáhly jídlo a nasnídaly se. Muž zemřel na Ukrajině, když se snažil bránit svou vlast. Byl jen další z mnoha, kteří se o to snažili. Nejhorší na tom je, že není první ani poslední, který se již nikdy nevrátí domů. Takovýchto mužů, otců, je více. A děti na to budou v budoucnu silně doplácet.

Válka bere nevinné lidi

Válka je horší než peklo. Do pekla chodí pouze hříšníci, lidé, co prokazatelně udělali něco špatného. Ale do války jdou všichni, muži, ženy, děti, starci, nevinní. Není to fér. Otcové od rodin nemají ani jistotu, že své milující manželky a děti ještě někdy uvidí. A trhá jim to srdce. A pokud se dostanou zpátky ke svým blízkým, už z nich budou naprosto odlišní lidé. Atmosféra války je zničí. Když začala válka na Ukrajině, rodina doufala, že muž zůstane doma. Měli spolu malou dceru a předpokládali, že by to mohl být dostatečný argument k tomu, aby nikam nechodil.

Bohužel, jednoho dne přišel povolávací rozkaz. V rychlosti si muž sbalil dle seznamu, rozloučil se svou manželkou a dcerou a odjel. Obě miloval a neuměl si představit, že bude bez nich. Na památku si s sebou vzal jejich malou fotku. Po týdnech byl převelen k 93. brigádě ukrajinské armády. Spolu s dalšími muži očekávali útok, a když přišel den D, byli připraveni. Jakmile dostali rozkaz, vyrazili vpřed. Bylo to horší, než by kdokoli mohl čekat. Při útoku bohužel zemřelo mnoho mužů, mezi nimi i tento tatínek, který nechal doma manželku s dcerou.

Případů jsou stovky

Když se to doma dozvěděly, nemohly tomu uvěřit. Nemohly uvěřit, že se takové neštěstí stalo zrovna jim. Pohřeb nebyl žádný, pouze se udělal na hřbitově malý pomníček s jeho fotkou a ukrajinskou vlajkou. V den, kdy holčička slavila své narozeniny, měla jedno přání, dát si snídani se svým otcem. To jí maminka splnila, udělala jí snídani, kterou převezla v tašce na hřbitov k pomníčku. Před něj si děvče sedlo v růžových šatech, jež měl její tatínek moc rád, a začala snídat. Po jednom soustu ale propukla v hrozný pláč.

Nebyla jediná, pohled na ni dojal všechny okolo. Maminka si moment vyfotila a zveřejnila na sociálních sítích. „Tady je snídaně, kterou jsme ti přinesly,“ píše. Nabádá všechny, aby podporovali ukrajinskou armádu a pomáhali lidem v nouzi. Ať už jde o Ukrajince bojující za svou vlast, či uprchlíky, kteří jeli najít nový domov do cizích zemí. „Srdce mi puká, pořád se mi zdá, že je to vlastně jen ošklivý sen. Bohužel není. Sláva Ukrajině!“ Příběhů, jako je tento, jsou stovky. Momentálně se může pouze doufat, že válka brzo skončí.

Zdroj: Kobieta

František je redaktorem s bohatými zkušenostmi v oblasti psaní článků pro online magazíny. Po absolvování všeobecného ... [Více o autorovi]

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*