Scény, ve kterých hrají hlavní roli vztek a agresivita, patří mezi nejhorší noční můry rodičů. Jak elegantně řešit dětské emoce, aby nedocházelo k dramatickým výstupům na veřejnosti, poradí francouzští psychiatři.
Rodiče jsou často postaveni před složité výchovné situace. Mezi nejhorší patří scény na veřejnosti, kdy je dítě vzteklé a někdy dokonce agresivní, leckdy výbuch vzteku doprovází i násilí a agresivita.
Pro maminky jsou takové výstupy nočními můrami, protože do sebe projektují neschopnost adekvátně zasáhnout ve spojení se studem, že v očích ostatních ve výchově zklamaly. Jak se v takových situacích zachovat dle rad francouzských psychiatrů?
Agrese je pouze reakcí na prostředí, ve kterém dítě žije
Dětský psychiatr Patrick Ben Soussan, který je autorem publikace The Art of Raising – Im (Perfect) Child, poukazuje na fakt, že agresivita a násilí jsou běžnými vzorci, které provázejí vývoj člověka. Od 1,5 roku věku dítěte dochází k uvědomění, že vše nezávisí na dětské vůli, což přispívá k dětské frustraci, ze které vyplyne výbuch doprovázený násilím.
U dítěte se jedná o reakci na pochopení společenských struktur a života ve skupině, rodině, kde infantilnost není omluvou pro veškeré konání, a hlavně důvodem pro jedinečné výhody, kterých se dítěti do té doby dostávalo. To je důvodem pro scény, které rodiče zneklidňují.
Agrese jako výraz vyjádření emocí
Jak zdůrazňuje Patrick Ben Soussan, agresivitu nesmí rodiče tolerovat v raném věku, ani později. Především je nutné si uvědomit, že dětské potíže s integrací do skupiny mohou souviset s projekcí všeho, co dítěti nevyhovuje a agresivitou pouze poukazuje na tento fakt.
Rodiče nebo prarodiče však nesmí nikdy dopustit, aby takové chování zůstalo nepovšimnuto nebo dokonce odměněno ve smyslu „když s tím přestaneš, dostaneš čokoládu, bonbon nebo cokoli jiného“.
Rázně, ale bez trestání
Především dítě musí pochopit, že nesmí nikoho uhodit. Rodiče proto musí důrazně dítěti sdělit, ale bez oplácení nebo bití, že takové chování je nevhodné a pohybem ruky poukázat na posvátnost těla. Jedná se o podobné vysvětlení, jako když se nesahá do zásuvky. Názorně a jasně sdělit, že takové chování je netolerovatelné a nesmí se opakovat. Nikdy se nesmí rodič snížit na úroveň dítěte, začít dítě bít nebo házet vztekle hračkami.
Dítě nesmí bít dospělého ani ostatní děti
U dětí ve věku nad 3 roky musí být jasné, jaké chování už se nebude tolerovat. Především se jedná o agresi vůči rodičům, sourozencům nebo ostatním dětem na dětském hřišti. Jak zdůrazňuje Patrick Ben Soussan je nutné dítěti vštěpovat, že tělo je nedotknutelné a agresi je nutné přesměrovat, samozřejmě rodič musí jít příkladem, protože děti často projektují chování svých rodičů a řeší vztek nebo nepříjemné situace obdobně jako oni. Rodiče se také musí ptát, co vlastně vedlo k dané situaci a jak jí dítě samo pociťuje, zda si uvědomuje, proč k takovému chování došlo.
Vždyť se nic nestalo?
Při různých situacích na dětských hřištích nebo pískovištích dochází ke konfliktům mezi vrstevníky a bitkám, které rodiče následně bagatelizují nebo se vzájemně omlouvají se slovy „vždyť se nic nestalo“. Je nutné dítěti vždy vysvětlit, že násilí v jakékoli podobě je nepřijatelné chování a rodiče jej nikdy nesmí bagatelizovat před sebou, ostatními ani při vyšetření dětským psychiatrem, to je zásadní pravidlo, které si mnozí neuvědomují. Dítě si totiž může zafixovat, že takové chování mu projde za určitých okolností a bude své násilí vůči ostatním stupňovat.
Násilí není temeprament
Profesor dětské psychiatrie Daniel Marcelli nabízí řešení pro rodiče při přetrvávajícím agresivním chování dítěte. Je nutné jej přesměrovat, vhodnými se jeví sportovní aktivity, různé koníčky. Nikdy by se nemělo násilí zaměňovat za temperament, to by bylo pro dítě stigmatizující, jak poukazuje Ben Soussan, ale také by se stavy mohly ještě horšit a násilí stupňovat ve smyslu „já jsem prostě divoký, já můžu…“ Zásadní je proto o potížích s dítětem mluvit, ale nebát se vyhledat psychiatrickou nebo psychologickou pomoc v případě přetrvávajících výbuchů nezvladatelného vzteku a agresivity vůči okolí.
