Máte doma dítko, co rádo soupeří? Pak ho naučte prohrávat s úsměvem. Zkuste si představit pohodové sobotní odpoledne, kdy trávíte s dětmi čas hraním stolních her. Dítko se snaží vyhrát za každou cenu, ale jakmile se mu to nepovede – ouha. Následuje bouřlivá scéna, slzy a křik. To není moc dobré.
Podle mnohých psychologů vzniká dost přehnaná soutěživost mezi dětmi již ve školkách a na základních školách, kdy ji v dítěti vytváří systém výuky. Ve školkách to mohou být razítka, hračky, sladká odměna, ve škole pak známkování. Děti usilují o nejlepší umístění a ženou se za nejlepšími výsledky. Nezřídka tak měří své síly s ostatními spolužáky a chtějí být lepší než ostatní. Jakmile dítě ve svém úsilí být nejlepší selže, vede to k pocitu méněcennosti, vzteku, pocitu neschopnosti, frustraci a dítě si připadá hloupější, slabší, neschopné a ztrácí přirozeně utvořené sebevědomí.
Podpořte své dítě v kreativním tvoření a logice
Nejpřirozenější cestou pro zdravé sebevědomí u dítěte je dle odborníků vytvoření opačného prostředí, než je soutěžení. Každá soutěž má totiž jasně definována pravidla, která mohou dítě omezovat a nedávat mu tak prostor pro seberealizaci. Činnosti založené na kreativitě/tvořivosti mohou dítěti pomoci dospět k vytouženému cíli, aniž by se muselo konfrontovat se svým okolím či být nějak bodováno, známkováno.
Co dělat s agresivním chováním?
Pokud se u svého potomka setkáte s agresivním jednáním související s porážkou, vyhněte se hrám tohoto typu (například nejznámější hra Člověče nezlob se). Vhodnějšími hrami jsou takové, kde může dítě trénovat paměť, kreativitu a rozvíjet fantazii. Budete-li už hrát nějakou hru – typu Člověče nezlob se, vysvětlete dítěti, že jde o náhodu a nikdy se mu neposmívejte a naopak vítěz by nikdy neměl dělat široká ramena, ale naopak poděkovat všem za účast ve hře.
Vyvarujte se nějakému nadržování a dělání schválností i podvodům. Je důležité dítěti vysvětlit, že prohrát není žádná ostuda a důležité je, že hrálo čestně a dohrálo hru do konce. Pochvalte dítě, i když prohraje, ale nikdy ho nelitujte. Dojde-li během hry přeci jen na vztek a slzy, nechte ho svou frustraci prožít, ale nepřihazujte polínko do ohýnku. Není vhodné jakkoliv své emoce potlačovat nebo za ně dítě trestat.
Až se dítě uklidní, zkuste si s ním o tom promluvit a zeptat se, jaký důvod mělo naštvat se k nepříčetnosti. Vysvětlete dítěti, že jde jen o hru a že svým chováním kazí radost ze hry ostatním. Rovněž mu vysvětlete, že v životě se musí člověk naučit čelit i prohrám a různým překážkám a že tohle je vlastně i trénink, jak si v budoucím životě pak poradí s potížemi. Že i prohra je vlastně k něčemu momentálně dobrá. Ono to tak funguje i v životě dospělých. Jedna prohra nás mnohdy naučí víc, než výhra.
Obrázek: pixabay
