Hádanky, rébusy, optické klamy. To nejlepší cvičení pro lidský mozek, především v moderní hektické době. Procvičte tedy mysl, tentokrát spolu s žábou.
Existují důkazy o tom, že právě žáby se po této Zemi proháněly před více jak 200 miliony let. Tedy minimálně ve stejné době, jako dinosauři. Tito obojživelníci mají vynikající noční vidění a jsou obecně citlivé na pohyb. Vypouklé oko většiny žab jim dovoluje vidět dopředu, do stran a částečně také dozadu. Když žába polyká potravu, zatáhne oči dovnitř. Tento pohyb pomáhá zatlačit jídlo hlouběji do hrdla. Co dalšího tito obojživelníci ukrývají?
Kvákání, které slyšíte na kilometry
Jde o první suchozemské tvory s hlasivkami. Žabáci mají rezonanční měchýřek, tedy kousek kůže naplněný vzduchem. Díky těmto váčkům rezonuje zvuk podobně jako u megafonu. Některé žáby tak mohou být slyšet i na kilometry daleko. Když se odrazí, mohou doskočit až do 20násobku délky svého těla. Teď se pozorně podívejte na kresbu a odhalte, jaké další zvíře se na ní kromě žáby ještě skrývá. Nebo je tam opravdu jenom tento obojživelník?
Na celém světě existuje více jak 6 000 druhů žab a vědci neustále nacházejí nové. Jednou z mnoha neznámých je délka dožití žab ve volné přírodě. Ovšem ty v zajetí se prokazatelně dožívají více jak 20 let. Jako všichni obojživelníci jsou i žáby studenokrevné. To znamená, že jejich tělesná teplota se mění podle okolního prostředí. Když pořádně klesne, zahrabou se některé žáby pod zem nebo do bahnitého dna jezírek.
Perfektní hibernace a spousta trpělivosti
V takovém prostředí pak hibernují až do té chvíle, než se okolní podmínky zase srovnají. Během hibernace téměř nedýchají a jsou naprosto bez pohybu. Skokan lesní dokáže přežít i za severním polárním kruhem. Konkrétně po celé týdny, přičemž na 65 % jeho těla je naprosto zmrazeno. Tento druh používá glukosu v krvi jako nemrznoucí směs, která se hromadí v životně důležitých orgánech. Otočte obrázek a spatříte hlavu koně.
Mnoho jedovatých žab je jasně zabarveno, aby varovaly případné predátory. Některé barevné žáby si postupně vyvinuly zcela totožné zabarvení, jako jejich jedovatí příbuzní. Ačkoli jejich kůže toxická není, je to určitý druh obrany. V Australských pouštích žije žába, která dokáže na občasný déšť čekat až 7 let. Mezitím se zahrabe v písku a obklopí se kokonem ze své vlastní kůže, kterou postupně svléká. Opravdu zvířátka připravená na všechno, že?
Napište komentář