Poslední přání umírajících jsou někdy velmi nezvyklá. Jedno netradiční splnili i zdravotníci umírajícímu veteránovi, a to i za cenu porušení pravidel zdravotnického zařízení.
Ve Spojených státech amerických žije velmi početná skupina vysloužilých vojáků, tzv. veteránů. Ti se na jedné straně těší úctě ze strany tamní společnosti a na druhé straně se často potýkají s následky prožitého traumatu během své aktivní služby. Aby jim stát poskytl potřebnou péči o jejich psychické i fyzické zdraví, jsou pro ně k dispozici různé podpůrné skupiny a specializovaná zařízení. Jedním z nich je i hospic Raymond G. Murphy Veteran Affairs Medical Center. A právě jeho pracovníci se pro jednoho veterána staly hrdiny.
Poslední přání bylo v rozporu s řádem zařízení
John Vincent byl americký veterán, který v době své aktivní služby působil mj. ve Vietnamu. Za svůj život prožil řadu vzestupů a pádů. V šedesáti devíti letech již neměl žádnou rodinu a žil pouze se svým psem – pětiletým Jorkširským teriérem Patchem. Když se jeho zdravotní stav prudce zhoršil, musel být hospitalizován ve zdravotnicko-sociálním zařízení, Raymond G. Murphy Veteran Affairs Medical Center, který se nachází ve městě Albuquerque (Nové Mexiko, Spojené státy americké).
Protože hospic neumožňuje ve svých prostorách pobyt zvířat, musel John svého milovaného psa předat do útulku, konkrétně do Albuquerque Animal Welfare. Pracovníci útulku Johnovi slíbili, že na Patche dohlédnou a poskytnou mu co možná nejlepší zázemí. I tak bylo nicméně odloučení od milované bytosti pro Johna velmi obtížné. Když bylo zřejmé, že Johnovi zbývají poslední dny života, pořádal proto pracovníky hospice o splnění posledního přání.
Oním posledním přáním nebylo nic jiného než možnost rozloučit se s jeho chlupatým přítelem, s Patchem. Přestože je pobyt jakýchkoliv zvířat ve vnitřních prostorách zařízení v rozporu s provozním řádem, jedna zdravotnice – Amy Neal, se rozhodla kvůli Johnovi porušit pravidla. Kontaktovala útulek a zajistila splnění Johnova netradičního posledního přání. Vysloužilý voják se tak mohl naposledy setkat se svým čtyřnohým přítelem.
Mezi mužem a psem bylo unikátní pouto
Ještě předtím, než se muž a jeho psí přítel setkali, bylo jasné, že je mezi nimi výjimečné pouto. John, při pomyšlení, že je Patch na cestě za ním, viditelně pookřál. A Patch, přestože byl do té doby klidný, začal během cesty za Johnem kňučet a štěkat.
Když se setkali, Patch skočil Johnovi přímo do náruče a několikrát mu olízl obličej. Zdravotníci i pracovníci útulku se později nechali slyšet, že se jednalo o velmi emotivní shledání.
John byl tak vděčný, že se se všemi přítomnými podělil i o historku, jak Patche vlastně získal. Když se fence jeho souseda narodila štěňata, John se na ně byl podívat. Hned na první pohled ho upoutalo to úplně nejmenší, které mělo jediný flíček bílé srsti, a to na stejném místě, jako měl John tehdy jediný bílý vous na bradě. Podle veterána to bylo jasné znamení a štěně se proto rozhodl adoptovat. Pojmenoval ho Patch (náplast) po onom jednom bílém flíčku a brzy se z nich stali nerozluční parťáci.
Poté, co John zemřel, Patche adoptoval (rovněž veterán) Robert Candelaria, který je mnohaletým dobrovolníkem v útulku Albuquerque Animal Welfare. Podle jeho slov se Patchovi daří dobře. Na svoji novou rodinu si rychle zvykl, miluje jízdy automobilem, párky v rohlíku a vítá i přítomnost druhého psího kamaráda. V jeho srdci ovšem navždy zůstane speciální místo určené jen pro Johna.
Zdroj: Newsner
