Její rodiče před ní nikdy netajili, že je adoptovaná. Mladá žena nyní propaguje výhody polootevřené adopce. Dnes má dva páry milujících rodičů.
Hannah Jennings se narodila v roce 1999 mladým rodičům, kteří byli tehdy ještě středoškoláci. Oba si uvědomovali, že nejsou připraveni zvládnout rodičovství, a rozhodli se pro adopci. Tento krok považovali za nejlepší možnost, jak své dceři zajistit stabilní a šťastný život. Když bylo Hannah 18 let, se svými biologickými rodiči se konečně setkala. Dnes má dva páry rodičů a je za ně nesmírně vděčná.
Věděla, že je adoptovaná, už od malička
Hannah byla adoptována Leanne a Waynem, milujícím párem, který už vychovával jednu adoptivní holčičku. Oba vždy otevřeně mluvili o tom, že děvčata jsou adoptovaná, a Hannah vnímala naprosto přirozeně tu skutečnost, že má biologické rodiče, kteří ji také milují. „Maminka nám už od malička říkala, že nás milují dvě matky. Měli jsme spoustu dětských knížek o adopci, z nichž nám často předčítala,“ cituje Hannah deník Filantropikum.
Její rodiče také zvolili formu polootevřené adopce. To znamená, že Hannah byla se svými biologickými rodiči spojená formou dopisů, které si posílali přes adopční agenturu. V 18 letech se rozhodla, že se s oběma opravdu touží setkat. Její adoptivní rodiče ji v rozhodnutí velmi podporovali a pomohli jí osobní setkání zorganizovat. „Bylo to, jako bychom se znali odjakživa,“ popisuje okamžik, kdy se poprvé objala se svou biologickou matkou. „Cítila jsem obrovský klid, když jsme se viděly.“
Adoptovaná žena začala pátrat po své rodině. Když odhalila jejich pravou identitu, podlomila se jí kolena
Teď má čtyři milující rodiče
O dva týdny později se setkala i s biologickým otcem a cítila to samé. Dnes Hannah udržuje pravidelný kontakt s oběma rodinami. „Jsem nesmírně vděčná za to, že mám ve svém životě tolik lásky,“ říká. „Moji adoptivní rodiče mě vychovali a dali mi vše, co jsem potřebovala, ale zároveň jsem měla možnost poznat, že moji biologičtí rodiče mi vždy přáli to nejlepší.“ Hannah je podle webu Adoption velkou zastánkyní polootevřené adopce. Děti, které jsou od útlého dětství seznámeny s tím, že jsou adoptované, nesou podle ní celou situaci mnohem snáze než ty, jež se o své adopci dozví až v dospělosti.
Otevřená komunikace o adopci a podpora ze strany adoptivních i biologických rodičů podle ní přispívá k pozitivnímu rozvoji dítěte a jeho identity. Hannah zároveň přiznává, že s příchodem jejího vlastního dítěte se některé priority změnily. „Náš život je úžasný a naše malé dítě je třešničkou na dortu,“ zakončuje s úsměvem příběh své adopce. Na SvětěKreativity jsme psali příběh jiné neobvyklé adopce, která je plná překvapení a zázraků.
Napište komentář