Bojová plemena psů jsou v běžné společnosti značně stigmatizována a lidé se jich obecně spíše bojí. V tomto případě to došlo tak daleko, že se majitel musel svého psa vzdát.
Vzal si ho ještě jako malé štěňátko a říkal o něm, že je to jeho „druhá půlka“. Milý a hodný pes však měl jednu „vadu“ – byl to pitbul. V bytovém komplexu, kde žili, jim bylo dáváno najevo, že tento pes zde není vítán. Situace došla tak daleko, že ho musel majitel odvézt do útulku. Nikdy se však nevzdal snu o tom, že budou zase spolu. Musel si však najít bydlení, kde by jeho pes nikomu nevadil.
Sousedům se vyhýbal, jak mohl
Lewis Jimenez si adoptoval Tita z útulku v texaském Austinu, ještě když byl štěně. Za roky společného života si mezi sebou vytvořili pevné pouto. Lewis považoval Tita za součást sama sebe a nedal na něj dopustit. Bohužel jeho nadšení nesdíleli všichni obyvatelé bytového komplexu, ve kterém bydlel. Obzvlášť jeden soused si poslední tři roky na jeho psa stěžoval.
Ve snaze nikoho moc neprovokovat tak Lewis venčil svého psa ve čtyři hodiny ráno a sousedovi se snažil vyhýbat. Pak však nastal osudný den. Když byl Lewis v práci, přišla do jeho bytu dcera s desetiletým vnukem a ten se rozhodl vzít Tita na procházku. Lewis nevěděl, co přesně se přihodilo. Je přesvědčený, že Tito jeho vnuka bránil, ale s určitostí neví nic. Bylo však jasné, že Tito kousl souseda do prstu.
Musel ho odvézt do útulku
I když se nejednalo o vážné zranění, stačilo to na to, aby Lewis „dostal nůž na krk“. Buď se odstěhuje, nebo se psa vzdá. Neměl kam jít, a tak musel udělat jedno z nejtěžších rozhodnutí ve svém životě a odvézt Tita do útulku, ze kterého si ho před pár lety vzal. Útulek se psa ochotně ujal a Tito se tu měl dobře. Nemohli však Lewisovi psa „držet“. Jednoduše ho nabídli zájemcům k adopci. Lewis věděl, že mu běží čas.
Sám strávil ve vězení celých 20 let, většinu svého mládí. Když ho propustili, rozhodl se, že svůj život napraví a bude dělat už jen správné věci. Důvodem, proč si vybral právě toto plemeno, byl soucit. I tito psi jsou svým způsobem diskriminovaní a mají nálepky, jež jim lidé přisuzují, stejně jako jemu, bývalému vězni. Slíbil Titovi, že ho nikdy neopustí, a nakonec se mu podařilo sehnat bydlení, ve kterém jeho pes nebude nikomu překážet.
Vždy záleží na majiteli, jak psa vychová
Po několika měsících, které Tito strávil v útulku, si ho Lewis přijel slavnostně vyzvednout. Zvládl to včas, naštěstí si Tita nikdo neadoptoval a on byl vděčný zaměstnancům útulku, že se o jeho miláčka vzorně starali. Příběh si získal značnou pozornost a mnoho lidí neskrývalo dojetí nad šťastným shledáním páníčka s jeho psem, kteří byli ne vlastní vinou rozděleni.
Stigmatizace bojových plemen pokračuje i nadále. Ve skutečnosti však pitbul není žádné krvelačné zvíře a nemá zájem útočit na lidi. Často někoho kousne spíše ze strachu než proto, že by byl útočný a agresivní. To je však vždy na jeho páníčkovi, jak se postaví k jeho výchově. Pitbul potřebuje pevnou ruku. Pak je z něj skutečně věrný pes, u kterého se nemusíte bát, že někoho bezdůvodně napadne. Většina pitbulů je skutečně neškodná a není třeba se jich bát.
Zdroj: Today
Napište komentář