Odcházela do penze, načež se rozhodla pořídit si minidomek za 300 000 norských korun (652 000 Kč). V něm chce spokojeně dožít a mít minimální náklady.
Plánování budoucnosti může být pro některé lidi po odchodu do penze složitější, než to na první pohled vypadá. Například tato učitelka jménem Brigitte se bála, že na stará kolena zkrátka nevyjde z penze – nepůjde o spokojený odpočinek, ale jen o živoření. V té době však u své kamarádky narazila na knihu o minidomcích. Toto téma ji okamžitě oslovilo, a tak se následně rozhodla vydat právě tímto směrem. Jelikož je v komunitě populární, pomoc se objevila záhy.
Uvnitř měla všechno
Začínala sice svépomocí, nikoli však s prázdnou. Mnoho lidí jí hned na začátku nabídlo pomoc, od kamarádky dostala například přívěs jako základ budoucí stavby. Se vším všudy tak její projekt zabral asi 1 rok práce. Jedním z profesionálů byl i zedník, který kromě vlastních aktivit celý projekt řídil. Brigitte také ukázal strukturu všech částí, takže si domek může udržovat, opravovat i dále upravovat sama. Krok za krokem se tak skutečně blížila k domku snů podle svých představ.
8členná rodina se přestěhovala do ojetého autobusu. Jsou šťastní, žádný nájem ani hypotéka
Ačkoli je dům skutečně malý, funkčností nijak nezaostává za zcela normálními domácnostmi. Brigitte se totiž podařilo optimalizovat skromné prostory a naplno je využít. Uvnitř je dokonce i rozkládací pohovka pro přenocování případných návštěv. Jejím dalším cílem byla nízkonákladovost, což je spojeno s ekologickým provozem. Na většinu věcí včetně osobní hygieny využívá dešťovou vodu. V případě horkých dnů navštíví koupaliště ve vesnici.
Kompletní odraz její osobnosti
Vevnitř najdete komorní prostředí včetně elektronického klavíru. „To, co na tomto malém domku miluji především, je skutečnost, že žiji v mnou vytvořeném místě. Nikdo mi neříkal, že by to mělo být tak nebo jinak. Všechno jsem to já, moje osobnost. Navíc nemusím zase tolik uklízet, což je také výhoda, péče o domek nezabírá moc času.” Zvenku vypadá celá stavba se zelenou střechou skoro jako model. Jako součástka stavebnice, ke které jen chybí další díly.
„Potřebovala jsem místo pro bydlení, protože jsem se oddělila od svého manžela. Pak jsem se zeptala kamarádky, jestli mohu zůstat u ní. Ona byla v kuchyni, já v obýváku, kde byla také kniha o malých domcích. Otevřela jsem ji, podívala se dovnitř a okamžitě jsem věděla, že to je přesně to, co chci. Bylo tam také napsáno, že to lidé dovedou sami. Tak jsem se rozhodla to zvládnout také.“
Zdroj: Onlinenytt
Napište komentář