Když Martina Přenosilová hledala, kam bude její syn chodit do školy, chtěla najít instituci, kde se dětí neučí látku nazpaměť a osvojují si cizí jazyk přirozeně. Školu s moderním přístupem a rozšířenou výukou jazyků nenašla.
Namísto smíření se ale před deseti lety pustila do podnikání a založila školu Beehive, kde se učí podle anglických a českých osnov současně. Přirozenou součástí výuky se zde stala diskuze, myšlenkové mapy nebo práce ve skupinkách. Samozřejmostí je individuální přístup učitelů. Unikátní koncept bilingvního vzdělávání dnes navštěvuje přes sto dětí od jesliček po žáky základní školy.
Čím se liší Beehive od české základky? Jak vypadá běžný školní den?
Začala bych především provozními rozdíly. Výuka v naší škole začíná později, první hodina v 8:45, vyučování končí v 15:05 a to již od předškolní třídy zvané Year 1. Zatímco na běžných školách prvňáčci chodí po obědě domů, u nás po hodinové obědové pauze pokračují ve výuce. Systém dvoujazyčného vzdělání se zvládáním britských i českých osnov je náročný. Snažíme se ke každému dítěti přistupovat individuálně na základě jeho osobního maxima.
Jak jste se vy osobně dostala k tak ambicioznímu projektu? Co je vaším největším osobním či pracovním úspěchem?
Studium cizích jazyků pro mě vždy bylo srdeční záležitostí a velmi dobře si uvědomuji, jak moc mi znalost jazyků otevírala dveře. Dostala jsem se díky ní k práci a ambiciozním projektům, které mě naučili jak jít za svou vizí, že nejdůležitější je odhodlání tvrdě pracovat a jasně vytyčený cíl. Za svůj největší úspěch v osobním životě považuji své tři děti a skvělého manžela, bez jehož podpory by tento projekt nikdy nemohl vzniknout.
Jaký mají podle vás Češi postoj k cizím jazykům? Myslíte, že se jich bojí?
Myslím, že všeobecně kladný. Na rozdíl od některých jiných národů jsme je vždy považovali za důležité. Ovšem, jak jsme se je učili nebo jak nás je učili jiní, už je jiná záležitost. Stále bohužel převažuje trend, který mě trápí zejména ve školách, že děti biflují slovíčka a nesmyslně těžkou gramatiku a při prvním setkání s jazykem v praxi se nedokážou zeptat ani na cestu.
Co říkáte na stanovisko, že studium jazyků v raném věku kazí dětem dětství? Má takové učení smysl do budoucna?
Že by učení cizích jazyků kazilo dětem dětství je absolutní nesmysl. Například ve školce se děti učí angličtinu tak přirozeně, jak jen to jde. A ano, má to velký smysl. V době, kdy se děti, které jsou teď na základních školách, dostanou na pracovní trh, bude angličtina naprosto samozřejmým pracovním nástrojem všech. To co se naučí teď, je nebude zatěžovat v dospělosti, kdy se mohou naplno věnovat svým specializacím.
Po roce 90 probíhaly v některých školkách první kroužky cizích jazyků, nejčastěji angličtiny. Byly podle vás efektivní?
Tak, pokud paní učitelka nebyla jednu lekci před dětmi, pak zastávám názor, že lepší něco nežli nic. Někde se začít muselo. A velmi dobře si pamatuji dobu, kdy jsme začínali my a sehnat lektory rodilé mluvčí a navíc pedagogy nebylo téměř možné. V té době na většině škol působili lektoři, kteří byli ve svých zemích prodavači v rychlém občerstvení a protože chtěli cestovat a přitom se nějak živit, učili angličtinu. Na některých školách to tak stále funguje, ale bohudíky na většině jde již opravdu o pedagogy.
Jaký máte názor na jazykové schopnosti našich politiků? A našeho prezidenta?
Jsou to lidé, kteří vyrůstali a do školy chodili v jiné době a pro výkon jejich povolání byly dány jiné vstupní podmínky. Pochybuji, že za pár let bude společensky přípustné a možné, aby lidé reprezentující naši zemi v zahraničí, nebyli jazykově dobře vybaveni.
Děkujeme paní Martině za zajímavý rozhovor a přejeme spousty spokojených žáčků.
Obrázek: beehive.cz
