Mnoho lidí si přeje mít zvíře a nemůže z důvodu finančních či zdravotních. Pak je tu opačný pól lidí, kteří se zvířat neváží a není pro ně problém jim ublížit.
Máte nějaké zvířátko? Jestli ano a skutečně jej milujete, tak víte, že byste udělali první poslední, aby tu s vámi bylo co nejdéle. Jenomže ne každý je takový a zrovna tento případ to ukázkově potvrzuje. Postarší muž se totiž rozhodl, že když už fena v domě nikoho nebaví, tak nemá právo na život. A co hůř, podobně smýšlela i jeho vnučka, která byla ještě malé dítě.
Začalo to obyčejnou návštěvou zvěrolékaře
Celý příběh se rozhodla sdílet žena, jejíž jméno je Mellisa a provozuje Old Dog Home (domov pro staré psy). Vlastní cca jedenácti akrový pozemek, kde se dočasně stará o psy starší sedmi let, než najdou jejich pravý domov. Byla zvyklá na ledacos a nikdy nesoudila lidi, kteří své zvíře opustili. Tentokrát ale nemohla mlčet a musela se vyjádřit veřejně. Jak sama uvedla, za celou dobu existence jejího azylu pro starší psy se stalo jen jednou, že přijala člena, kterého se někdo jiný prostě vzdal.
Jinak vždy upřednostňovala psy z útulků. Až do toho osudného dne, kdy jí zavolal veterinář z kliniky, že mají akutní problém. „Dnes zde přišel muž s tím, že si přeje, abychom utratili jeho fenu. Už se o ní prostě nechce starat. Nemůžete prosím zvážit, zda byste ji k sobě nepřijala?“ položil Mellise veterinář svůj dotaz. V tu dobu měla ve svém azylu plno, lidé se chystali odjet na dovolené a do toho dva psy čekala operace. Jednoduše si nemohla dovolit přijmout dalšího člena, ale přesto se rozhodla na fenku podívat osobně.
Muž i vnučka byli jako z jiné planety
Jakmile ji viděla, nestačila se divit. „Byla to ta nejsladší fenečka, kterou jsem za poslední dobu viděla. Odhadem jsem jí tipovala tak deset až dvanáct let. Co mě ale znepokojilo bylo, že vážila jen cca 13 kilo.“ vyjádřila se. Hned se staršího muže i jeho vnučky zeptala, proč si ji přejí utratit. Dozvěděla se, že fenka patřila někomu jinému, ale majitel zemřel. Poté si ji přehazovalo několik rodin, až skončila v této konkrétní. Stěžovali si, že se pořád jenom počůrává a stejně už mají dva jiné psy, které mají radši.
„Vlastně ji nemáme vůbec rádi, nezáleží nám na ní. Naši dva psy jsou lepší, ty máme radši.“ vyšlo necitlivě z úst malé holčičky. U toho všeho stala ona fenka a jen se klepala. Když to Mellisa slyšela, myslela si, že se snad rozbrečí. Když se fenu rozhodla zkontrolovat, zjistila, že chrup má celkem v pořádku. Jinak ale byla špinavá, oči se jí leskly, mžourala a šilhala a srst měla tak mastnou, až jí na hlavě padala. Byla prostě viditelně zanedbaná.
Nemohla ji nechat jen tak napospas
Když se ptala veterináře na její stav, zjistila, že má dokonce i kvasinkovou infekci. To byl nejspíše důvod jejích nehod, na které si povedená dvojice stěžovala. Ti mimochodem ani nevěděli, kolik je fence let a jestli je vůbec vykastrovaná. Tohle Mellise stačilo a i když to nemá ve zvyku, předala muži formulář o vzdání se všech práv, co na fenku měl. Když odcházeli, snažila se neplakat, celá situace ji dostala. Feně hned udělali celkový obraz krve a předepsali jí léky na její aktuální zdravotní neduhy.
Nejspíše ji budou muset kastrovat a dost pravděpodobně má i vlasovce psí. To jsou hlístice, které parazitují v krevním oběhu psů. Mellisa si ji tedy vzala k sobě a jakmile vstoupily na trávu, z feny toho „vypadlo“ opravdu hodně. To byl pro ženu dostatečný důkaz, že se zadržováním moči ani ničeho jiného fenka skutečně problém nemá. Jinak by přeci nevydržela toho v sobě nosit tolik a tak dlouho. Co si ji vzala dovnitř, neměla ani jednu nehodu. Hodně toho snědla a šla spát.
Evidentně si ponese psychické následky
Když se z krátkého šlofíka probudila, celá se akorát třásla. Byla vystrašená, zmatená a vůbec netušila, co se to právě okolo ní děje. Nechtěla ani slézt z postele. Znovu měnila místo pobytu, jako nějaký nevhodný dárek, který nikdo nechce. „Zabalila jsem ji do dek, lehla si za ní a pořádně ji obejmula. V tu chvíli se alespoň trochu uklidnila. Poté začala i mírně pochrupovat.“
„Šeptala jsem jí, že jí slibuju, že ode dneška bude vždy chtěná a milovaná, ať se bude dít cokoliv. Pojmenovali jsme ji Holly.“ zakončila vyprávění dobrosrdečná žena, která fence zachránila život. Těžko říct, co staršího muže a jeho rodinu přivedlo k tomu si fenku osvojit, když o ni doopravdy nestáli. Jedno je ale jisté, někteří lidé by prostě zvířata chovat neměli.
Zdroj: Newsner
