Dcera 40 let pravidelně chodila na hrob svého otce. Dopis od hřbitovní správy jí ale rozdrtil srdce

hrob na hřbitově
Fotografie: Freepik

Když odejde někdo milovaný, většina z nás pak chodí na hrob uctít jeho památku. Stejně jako tato žena, ovšem jen do té doby, kdy zjistila, jak se věci mají.

Hrob je pro většinu lidí místem, kam si chodí zavzpomínat, položit květiny, ale často si i popovídat s milovaným zesnulým. A to obzvlášť v případě někoho velmi blízkého. Stejně tak to měla i tato žena, které otec zemřel, když byla ještě mladá. Velmi ho milovala a nevynechala žádnou příležitost, aby mohla otci na hrob donést květiny a zapálit svíčku.

Dostala dopis od hřbitovní správy, který ji rozplakal

Třebaže její děti si na dědečka již nepamatovaly, věděly, že jejich matka má k němu velmi úzký vztah, přestože už je více než 40 let po smrti. Pravidelně tak udržuje jeho hrob. Chodí sem na Vánoce, den otců i na otcovy narozeniny. Jednoduše nevynechala jediný památeční den, aby její otec věděl, že má stále místo v jejím srdci.

Avšak to, co se nedávno dozvěděla, ji úplně zdrtilo. Dostala totiž dopis od hřbitovní správy. Pro ně to byla jen úřední záležitost, pro ni tragická zpráva. Zjistili totiž, že její otec neleží na pozemku, který celou dobu navštěvuje, ale je pohřben o kus dál. Ženě tak ve vteřině došlo, že celých 40 let pláče doslova na cizím hrobě.

Omluvili se jí, ale hořkost stále přetrvává

Bylo to něco neuvěřitelného. Po smrti jejího tatínka jim tehdy hřbitovní správa označila místo posledního odpočinku číslem. A tak sem rodina začala chodit. Potíž byla v tom, že tehdy došlo k politováníhodnému omylu, kdy zaměstnanec hřbitova čísla popletl a pozemky označil špatně. Je to tak dávno, že už nebylo koho hnát k zodpovědnosti.

žena na hřbitově
Fotografie: Freepik

Církevní správa hřbitova se ženě mohla už jen omluvit a uvést věci na pravou míru. Těch 40 let, po které udržovala cizí hrob, ji už však nikdo nevrátí. Nejtěžší pro ni bylo smířit se s představou, že si její otec po celou dobu myslel, že na něj nikdo z rodiny nemyslí a nevzpomíná. To jí dokáže dodnes dohnat k slzám lítosti.

Její děti byly také velmi rozhořčené, věděly, jak moc to pro jejich maminku znamená. Její dcera uvedla: „Jsme z toho znechucení a moje matka je velmi zlomená. Svého dědečka jsem nikdy nepoznala, ale moje matka nenavštívila jeho hrob už 43 let a naprosto ji to zdrtilo.“ Správa hřbitova pomohla rodině přesunout náhrobky tak, aby každý z nebožtíků odpočíval pod svým jménem. Hořkost však i nadále zůstává – snad se této ženě postupně podaří situaci přijmout a smířit se s ní.

Zdroj: Čtenářka – Pavla Z.