Neuvěřitelný příběh chlapce, který strávil 12 let v kómatu, odkázán na pomoc druhých. Když se mu podařilo znovu ovládnout své tělo, vypověděl, čím vším si za ty roky musel projít.
Martin Pistorius vyrůstal se svou rodinou v jižní Africe. Společně s dvěma mladšími sestrami si užíval spokojeného dětství v milující rodině. Jednoho dne se však všechno pokazilo. Martinovi začalo být špatně, až ho nakonec rodiče odvezli do nemocnice. Jeho stav byl však i pro lékaře záhadou. Neustále se zhoršoval, přestal ovládat své tělo a nakonec upadl do kómatu.
Nemoc přišla jako blesk z čistého nebe
Pro rodinu to byl obrovský šok. Martin netrpěl žádnými zdravotními obtížemi. Byl to naprosto zdravý dvanáctiletý kluk. Po několika těžkých dnech v nemocnici bylo rodičům sděleno, že se u jejich syna projevila degenerativní svalová dystrofie, která měla rychlý postup. Jejich syn tak už nikdy nebude jako dřív. Rodičům se tedy vrátil domů syn s myšlením na úrovní tříměsíčního kojence, neschopný se hýbat, ani komunikovat.
Pro rodinu tak nastala strastiplná cesta, kdy si museli zvyknout na to, že Martin bude potřebovat celodenní péči až do konce svého života. Starali se o něj jak nejlépe mohli, ale sebemenší pokrok ve změně jeho stavu nikdy nezaznamenali. Martinův život se však měl změnit ve chvíli, kdy o něj pečoval jeden zkušený terapeut.
Záchrana přišla po 12 letech, díky pozornému terapeutovi
Ten si všiml pohybu jeho víček a velmi brzy mu došlo, že Martin si uvědomuje mnohem více věcí, než jak to na první pohled vypadá. Začal s ním tedy ještě intenzivněji cvičit, aby mu pomohl k ovládnutí jeho svalů. Jeho snaha brzy zaznamenala úspěch a Martin se začal ze svého stavu pomalu zotavovat. Když konečně dokázal svaly rozhýbat a ovládnout tak, aby mohl začít psát, postupně blízkým odhaloval, vše, co za posledních 12 let prožil.
Byl totiž kromě prvních dvou let v kómatu, plně při vědomí. Slyšel a viděl vše, co se kolem něj dělo, jen nedokázal své okolí upozornit, že je přítomen. Členové rodiny se tedy k němu samozřejmě chovali jako k postiženému. Jedna z nejtěžších chvil, byla, když mu jeho matka řekla, že musí zemřít. Zoufalá po letech péče, která se zdála naprosto marná, jí povolily nervy a zdálo se jí to jako nejlepší východisko pro všechny.
O svém utrpení i zneužívání napsal knihu
Maminka na ten den nikdy nezapomene a nikdy si neodpustí, co synovi tehdy řekla. Martin ji však odpustil hned, dokázal pochopit, proč to řekla a nic jí nezazlívá. Dnes je Martin na invalidním vozíku a nedokáže ovládat hlasivky, proto komunikuje přes počítač. Řídí však auto a je už několik let šťastně ženatý. Napsal také knihu „Ghost Boy“, ve které líčí celý svůj příběh.
Co bude působit jako rozbuška jsou i vzpomínky na různá sociální zařízení, ve kterých krátkodobě pobýval. Uvedl, že lidé v těchto zařízeních jsou často zneužívání a to i sexuálně. Byl svědkem několika takových případů. Tito lidé jsou totiž pro predátory nejsnadnější oběti. Nic neřeknou a nejspíš si to ani neuvědomují. Martin si však uvědomoval vše zcela jasně. Říká se, že co vás nezabije, to vás posílí. V tomto případě má Martin nakročeno k tomu stát se jedním z nejsilnějších lidí. Jak v budoucím životě tento traumatický zážitek zpracuje, se ještě uvidí.
Zdroj: NPR
