Mladý voják se bál, že překročil rychlost, když jej zastavoval dopravní policista. Nakonec se ukázalo, že muži připomínal jeho mrtvého milovaného syna.
Voják americké armády se na svém Facebooku podělil o zážitek, na který jen tak nezapomene. Válka, smrt a láska, spojila na chvíli dva naprosto cizí muže, kteří se neubránili dojetí. Policista si všiml mladého muže v autě a pomyslel si, že vypadá stejně jako jeho mrtvý syn. Nedalo mu to a muže na silnici zastavil.
Policista mu chtěl poděkovat
William Jazwinski vyřizoval jako obvykle své pochůzky, když jej začal stavět dopravní policista. Přemýšlel, že možná jel moc rychle. Zajel tedy ke krajnici a počkal, až policista přijde k okénku. Pozdravil policistu a hned se ptal, jestli překročil rychlost. Policista však začal kroutit hlavou a ubezpečil ho, že jej nestaví kvůli dopravě.
„Jen jsem vám chtěl poděkovat za vaši službu.“ William si uvědomil, že má vzadu na autě nálepku, která informuje o tom, že slouží v armádě. „Není zač, pane,“ odpověděl William. „Potěšení je na mé straně.“ A tak se spolu začali bavit. Policista se ho zeptal, kde sloužil. William mu řekl, že byl 15 měsíců ve Fort Benning v Iráku.
Jeho syn se z Iráku nevrátil
Policista se mu svěřil, že jeho syn také sloužil v Iráku, ale domů se už nikdy nevrátil. A že ho vlastně zastavil kvůli tomu, že mu jeho syna velmi připomíná. William neskrýval dojetí, když policistovi vyjadřoval upřímnou soustrast. Potom, co si policista všiml, že má William na palubní desce složenou vlajku, stejnou, kterou dostal on, když jeho syn zahynul, požádal ho o zvláštní laskavost.
„Nevadilo by ti vystoupit a přijmout objetí?“ William neváhal, vystoupil z auta a objal úplně cizího muže. „Připomínáš mi mého syna. Myslel jsem, že jsi on. Stále nevěřím tomu, že už je pryč,“ pronesl dojatý policista. „Dobré dvě minuty jsme oba opravdu plakali,“ vzpomíná William na toto zvláštní setkání. Shodou okolností William právě dokončil program pro vojáky s PTSD, tedy posttraumatickou stresovou poruchou. Uvědomil si jak jemu samotnému toto objetí velmi pomohlo.
V posledních letech v americké armádě narůstají počty vojáků s PTSD. Z některých bojových misí se s touto diagnózou vrátí až 20 % vojáků. Nemoc pak může ovlivňovat jejich každodenní život a většinou si vyžádá dlouhodobou léčbu. Někteří vojáci musí dokonce armádu opustit. V současnosti je tomuto tématu věnovaná zvýšená pozornost a roste snaha o to, aby váleční veteráni měli nekomplikovaný přístup k lékařům, kteří se léčbou PTSD zabývají.
Napište komentář