I když je žena už roky po smrti, nebrání jí to v tom, aby si ze svého manžela udělala legraci. Dcera vypráví příběh jejího skvělého smyslu pro humor.
Maminka Antonie Nicol Phedre Fitton zemřela na rakovinu ve věku 69 let. Bylo to v roce 2013, kdy svůj boj s touto zákeřnou nemocí definitivně prohrála. Ještě před svým odchodem z tohoto světa ovšem chtěla po svém manželovi jeden konkrétní slib. Měl pečlivě zalévat květiny v domě a starat se o jejich zdraví. „Než matka zemřela, jasně přikázala mému otci, aby nezapomněl po celém domě zalévat rostliny, hlavně ty v koupelně.“
Svědomité plnění přání
Vdovec přání svědomitě plnil, téměř až s nábožnou disciplínou. Rostliny tak byly neustále v perfektním stavu a vypadaly krásně svěže. Byly tak hezké, že si je dokonce chtěl vzít do nového domu, když se stěhoval. Teprve tehdy odhalil, že jsou tyto rostliny umělé. „Naprosto jasně slyším, jak se maminka směje,“ podotýká k jeho objevu dcera Antonia. „Byl to od ní nádherný žert a tátova reakce byla k nezaplacení. Opravdu ji slyším smát se z nebe.“
„Byli spolu totiž od svých 16 let a když před lety zemřela, táta byl zcela zdrcený. Ale prostě udělal to, co mu bylo řečeno,“ říká dále dcera. V posledních týdnech postupující nemoci byla její matka už výlučně v nemocnici. Právě tam svého manžela požádala o svědomitou péči o domácí květiny. Rodiče Antonie Nicol spolu byli víc než 50 let. Není divu, že se dojemný příběh posmrtného žertu stal virálem a ve velkém koluje internetem.
Hlas mrtvého zněl ještě z rakve
Posmrtné žertíky jsou vlastně samostatnou kategorií těch kanadských. Jeden takový se udál přímo během pohřbu. Rakev byla spuštěna do otevřeného hrobu a kolem stáli všichni členové rodiny i přátelé včetně kněze. Najednou se ovšem zdola ozval hlas nebožtíka: „Haló? Je tam někdo? Pusťte mě ven! Pusťte mě do háje ven!“ Chvíli bylo ticho a pak následovalo jasně slyšitelné klepání na dřevo. Pozůstalí se po sobě dívali, jestli se jim to nezdá.
Zvuky pokračovaly a nejbližší rodinu zachvátila salva smíchu. Vyšlo najevo, že mrtvý tohle všechno včetně úderů do dřeva nahrál asi rok před smrtí. Jeho dcera k tomu poznamenala: „Otec chtěl mít jistotu, že lidé budou jeho pohřeb opouštět v slzách smíchu, nikoli smutku.“ Srandista si nepochybně nemohlo vybrat lepší způsob. Smích se spolu s vysvětlením příčiny postupně šířil i mezi jeho kamarády, takže se nakonec smál celý hřbitov včetně kněze.
Zdroj: Daily Mail
Napište komentář