Můj jediný pravý přítel, neslo se vzlykání na ulici města Morelia v Mexiku. Muž se nedokázal odtrhnout od mrtvého psa, nedbal na bezpečnost, klečel na ulici a štkal, protože ztratil nejlepšího přítele.
Raul a Solovino, jak se pes jmenoval, byli nerozlučnou dvojicí, kterou znala celá čtvrť. Solovino rozjasňoval těžké Raulovy dny života bez domova. Lidé v okolí ale nezůstali lhostejní a rozhodli se pomoci.
Nejbližší a jediný přítel
Raul je známý v Morelii, přestože patří do skupiny místních bezdomovců, je pracovitý a velmi příjemný a pes Solovino mu byl věrným přítelem. Pomáhal mu rozjasnit těžké dny a překonávat nástrahy života. V běžném životě to platí i pro běžné lidi, kteří mají čtyřnohého přítele, který jim je dobrým společníkem a doslova bývá členem rodiny. O to bolestivější je ztráta pro bezdomovce, který žije na ulici bez rodiny. Jako v případě Raula, který ztratil Solovina.
Srdcervoucí video vyvolalo vlnu podpory
Naříkajícího Raula nad Solovinovými ostatky natočil náhodný kolemjdoucí, který zveřejnil video na internetu. Bezdomovcovo utrpení vyvolalo nebývalou vlnu podpory a dalo vzniknout fundraisingové kampani, jejímž cílem je podpořit milovníky psů, kteří o svého čtyřnohého přítele přišli při nehodách, jako v případě Raula a Solovina.
Osud je rozdělil kvůli bezohlednosti
Tuhle dvojici nešlo v ulicích Morelie přehlédnout, protože Raul chodil s věrným Solovinem po městě. Raul vypomáhal lidem při různých pracích a Solovino na něj dohlížel. Lidé je vždy vídali pouze spolu, společenský Solovino se netoulal a Raul byl rád, když mu byl pes k ruce. Takhle tomu bylo po dlouhou dobu, dokud Solovino nepřišel o život vinou bezohledného řidiče, který nezabrzdil, a dokonce po sražení psa ani nezastavil. To vše před zraky Raula.
Záběry utrpení se rychle šířily
Brzy se dostaly záběry nejen na Facebook místní skupiny, ale také do mezinárodní deníku Daily Mail, podpora muže vzlykajícího nad mrtvolou psa nabírala na obrátkách.
Díky kampani se podařilo vybrat významnou částku nejen na podporu Raula, ale i dalších majitelů psů, kteří o své parťáky přišli při nehodách nebo kvůli agresivitě lidí. Zpočátku nechtěl Raul takovou pomoc přijmout, až po výzvě místní restaurace, kde muž vypomáhal, se nechal přesvědčit. Do restaurace tak místní mohli přinést Raulovi peníze, potraviny, oblečení, přikrývky nebo další potřeby.
Bolest ze ztráty těžce nesou senioři
Jak upozorňuje Frantz Cappé, veterinář a autor knihy o odchodu zvířat, emocionální vztah je velmi silný nejen v případě bezdomovců, ale také seniorů nebo lidí, kteří procházejí těžkým období života. Tito lidé pak těžce nesou ztrátu zvířete a je pro ně mnohem obtížnější překonat danou situaci. Především je to proto, že „zvíře vás miluje takové, jací jste a za nic vás neodsuzuje,“ i z toho důvodu mají zvláštní vztah ke zvířatům také dospívající.
Zdroj: DailyMail
