Nejen v lidském životě existují okamžiky, při kterých nezůstane oko suché. Tato šimpanzí matka se neudržela a propukla v pláč, když držela své dítě v náručí.
Šimpanzi jsou zajímavá stvoření, mají návyky, mimiku i styl chování podobné lidem. A to včetně emocí, dokážou se smát, ale i plakat. Proto je tak dojemné se na ně v emočně vypjatých situacích dívat a pozorovat je. Protože slzy štěstí a radosti nejsou výsadou jenom lidí, nýbrž i těchto zvířat, a dokážou své city projevit opravdu pořádně. Tato samice byla březí osm měsíců, tak dlouho se čeká, než přijde malý šimpanz na svět. Měla ovšem tak těžký porod, že si myslela, že je její dítě mrtvé, a chtě nechtě se s tím smířila. Když jí pak ošetřovatelé jejího potomka přinesli, propukla v pláč.
Komplikovaná březost i porod
Nebylo vůbec jisté, zda tato samice porodí svého potomka v termínu, natož v pořádku a ve zdraví. Celá situace nastala v Sedgwick County Zoo v Kansasu, tým byl rád, že se vůbec podařilo samici oplodnit, s březostí už to tak růžově neviděli. Měli o ni starost, a to doslova všichni. Báli se, že porodí předčasně, nebo že by moha samovolně potratit. I když se říká, že by se nemělo „malovat čerta na zeď“, tady ho dokonce i vybarvili. Starost o samičku byla velká, ale na to, jakým peklem si zrovna procházela, si vedla velmi statečně.
Když nastal den D, byl to velký a zásadní okamžik. Tým veterinářů a specializovaných pracovníků se shodl na tom, že je možné ztratit novorozeně, ale ne mladou šimpanzí matku. Dělali, co mohli, a snažili se to samičce co možná nejvíce ulehčit. Po dlouhých patnácti hodinách bylo novorozeně venku, ačkoliv s menší komplikací. Miminko Kucheza, jak malou opičku pojmenovali, měla nízkou hladinu kyslíku v těle. Urychleně ji odvezli na specializovanou kliniku, kde si ji nechali dva dny. To už si ovšem rodička myslela, že je její dítě mrtvé, a to jí zlomilo srdce.
Nic jim nechybí
O 48 hodin později přijela Kucheza zpět do zoo. Byla přivítána velkým potleskem, největší překvapení ovšem nastalo tehdy, když ji uviděla její maminka. Ta byla zcela smířená s úmrtím svého potomka, že ji tato situace překvapila a šokovala. Během chvilky propukla ve velký pláč a u toho se smála. Své dítě držela pevně v náručí a odmítala ho komukoliv vydat. Čekalo je dlouhých šest let spolu, než se bude snažit Kucheza osamostatňovat. Tým všech lékařů byl nadšený a ošetřující personál se o ně staral jako o nejcennější poklad na světě.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Dnes je Kucheze jeden rok a stále se drží poblíž své matky. Už se ovšem naučila pomalu přijímat lidi, kteří se o ni láskyplně starají. Od svého narození již nemá žádné zdravotní problémy, tudíž všichni doufají, že i v dospělosti bude vše v pořádku. Nikdo by totiž nechtěl přijít o takové roztomilé mládě, jako je Kucheza. A i její matka je na tom velmi dobře, nic jí nechybí a žádné komplikace se na ní nepodepsaly. Momentálně se může pouze doufat, že jim zdraví a životní optimismus vydrží až do konce života.
Zdroj: IndiaToday
Napište komentář