Čtyřiasedmdesátiletý muž z Indie zinscenoval vlastní pohřeb, aby zjistil, kdo ho má doopravdy rád. Jeho neobvyklý experiment šokoval vesničany.
Touha po uznání, lásce a vědomí, že na nás někomu záleží, je jednou z nejhlubších lidských potřeb. Někdy se ale lidé rozhodnou tuto potřebu ověřit způsoby, které mohou ostatní ohromit nebo dokonce šokovat. V době sociálních sítí, virálních příběhů a touhy po autentickém vztahu se objevují činy, které překračují hranice běžného chování, jako v případě muže, který se rozhodl vlastní smrt zinscenovat jen proto, aby zjistil, kdo by na jeho pohřeb skutečně dorazil, jak informoval web News18.
Žijeme vedle sebe, ale známe se doopravdy?
V době, kdy jsou naše vztahy často filtrovány skrze sociální sítě a svět je zahlcený informacemi, zůstává jedno staré téma překvapivě živé: opravdové spojení mezi lidmi. Touha vědět, jaký otisk zanecháváme v životech druhých, je tak stará jako lidstvo samo. Zdá se ale, že právě na tento druh jistoty se dnes ptáme stále častěji a stále hlasitěji, byť ne tak odvážnými způsoby, jako to udělal Mohan Lal.
Mohan Lal, bývalý příslušník indického letectva, se rozhodl pro výjimečný krok. Zorganizoval vlastní pohřeb a nechal se doprovodit „na onen svět“ v bílém rubáši, na tradičních nosítkách a za zvuku pohřebních zpěvů. Vesničané netušili, že vše je inscenováno. Až na místě kremace se „zesnulý“ náhle posadil a odhalil svůj plán: chtěl vidět, kdo opravdu přijde, až jednou nebude.
Od šoku k úlevě a pak k hostině
Reakce přítomných se pohybovaly od absolutního zděšení po nakažlivý smích a slzy úlevy. Mohan Lal vzápětí zapálil symbolickou hranici, nechal „shořet“ svou dřevěnou podobiznu a zavedl všechny hosty na slavnostní hostinu. Místo smutku vládla sounáležitost. Z pohřebního obřadu se stala oslava života a nečekané propojení lidí, kteří by se jinak možná nikdy nesetkali.
Bihar Air Force Veteran Holds His Own Funeral to See How People Would Honour Him
-74-year-old Mohan Lal staged his own funeral in Gaya, lying on a bier in a white shroud.
-Villagers joined, chanting “Ram Naam Satya Hai.”
-A symbolic effigy was cremated, followed by a community… pic.twitter.com/AwotDxoZor— Sapna Madan (@sapnamadan) October 14, 2025
Jeho čin nebyl jen osobním experimentem. Naplánoval ho také jako povzbuzení k obnově chátrajícího místního krematoria a připomenutí hodnoty rituálů v komunitním životě. Šlo o živou performance, ve které nebyli herci a diváci, jen lidé, kterým záleželo. A možná také ostré zrcadlo naší společnosti, která často klade pozornost až tam, kde už není komu ji dát.
Život je teď. A konec není jistý
Ať už tento příběh vnímáte jako trapný žert, načasovaný umělecký manifest, nebo zoufalou touhu po lásce, je také připomínkou. Pokud chceme lidem kolem sebe říkat, že je máme rádi, nemusíme čekat, až bude pozdě. Mohan Lal nemusel zemřít, aby se něco změnilo. A možná ani my nemusíme. Na SvětěKreativity jsme také informovali o případu, kdy pes způsobil požár v domácnosti.
Zdroj: News 18, Síť X SapnaMadan
Napište komentář