Mladá maminka sdílí dojemný příběh své dcery s Treacher Collinsovým syndromem. Život umí být velmi nepředvídatelný a tato rodina si zaslouží respekt

Fotografie: Freepik

Mladá matka Eliza Bahnemanová sdílí dojemnou životní cestu své dcery, která od narození trpí Treacher Collinsovým syndromem.

Život umí být velmi nepředvídatelný a cesty osudu nás mnohdy zavedou tam, kam jsme si niky nemysleli, že bychom se mohli dostat. Přesně o této skutečnosti se přesvědčil i mladý pár Eliza a Erik Bahnemanovi, kteří jsou jasným důkazem toho, že zdraví bychom si měli vážit a nebrat ho jako samozřejmost. Především pokud se jedná o naše děti.

Jsem těhotná!

Přesně toto jsou slova, na která se těší každý pár, který chce založit rodinu. Jinak to nebylo ani v tomto případě. Eliza ve svých 35 letech oznámila, že bude maminkou. Radosti bylo nespočet a nastávající rodiče se okamžitě pustili do příprav toho nejlepšího domova pro své děťátko. Eliza pravidelně podstupovala ultrazvuky a veškerá vyšetření, která pečlivě sledovala vývoj jejich miminka. S manželem tak brzy zjistili, že čekají vytouženou holčičku. Vše vypadalo úžasně a každý už s radostí očekával, kdy se maličká narodí.

Fotografie: Freepik

Jednoho večera byl Erik na pracovní cestě, což pro něj nebylo zas tak neobvyklé. Jako vždy si s Elizou zavolali a popřáli si krásné sny. Ta mu pak ještě poslala fotku bříška, ve kterém už malá Bella nedočkavě kopala. „Ahoj tati, máma si myslí, že přijdu na svět už brzy. Má pocit, že už to nebude trvat dlouho. Nemůžu se dočkat, až tě konečně poznám. Miluji tě, tati,“ napsala maminka k fotce, kterou před spaním odeslala svému manželovi.

Nikdo ale nečekal, jak moc budou tato slova pravdivá. Ještě tu noc praskla Elize voda a musela okamžitě do porodnice. Bella chtěla přijít na svět o měsíc dříve! To, co nastalo, byla směs zběsilosti, hysterie, strachu a nedočkavosti. Za pomoci svých rodičů se Eliza dostala včas k doktorovi a po 12 dlouhých hodinách byla Bella na světě.

Byla jiná…

Hned na první pohled se mladé mamince něco nezdálo. Byl to jiný tvar ucha? Nebo obličejíčku? Než se ale stihla na cokoliv kohokoliv zeptat, maličkou Bellu kvůli nízké tepové frekvenci už odnášeli pryč. Jenže všichni šli pryč. Nikdo jí negratuloval, nikdo se neusmíval ani neměl radost. Eliza nechápala, co se to děje s jejím dítětem, ani co má dělat. Byla navíc tak unavená. Porod byl dlouhý a vyčerpávající. Slzy se jí draly do očí bezmocností, kterou cítila.

Ještě horší to však bylo v momentu, kdy všichni přišli. Doktoři, její rodiče i její manžel. Všichni se tvářili sklesle a když jí podali Bellu, pochopila proč. Hned totiž poznala, že je její dítě jiné. Byla strašně maličká a bezmocná, měla zvláštní tvar obličeje a uší a byla křehká jako motýlí křídlo. Když se však na ni podívala, jako by Eliza cítila, že i ona se bojí. V ten moment Eliza věděla, že udělá vše, aby své dítě chránila.

Pokračujte ve čtení článku na další stránce