Život si někdy umí nachystat opravdu kruté rány. Mladá žena se nedokázala smířit s budoucností na vozíku a rozhodla se tento svět raději opustit.
Po pádu z koně zůstala upoutána na invalidní vozík. I přesto, že se snažila intenzivně rehabilitovat, její stav se výrazně nelepšil. Ani nemohl. Zlomené obratle jí nedávaly naději na to, že by ještě někdy mohla dělat věci, které opravdu milovala. Jak uvádí TN, den po její smrti byl zveřejněn dopis, ve kterém vysvětluje, proč nakonec došla k rozhodnutí podstoupit asistovanou sebevraždu.
Při pádu z koně si zlomila dva obratle
Caroline Marchová zemřela 23. března při asistované sebevraždě. Život této energické ženy, jež se závodně věnovala jezdectví, se navždy změnil v dubnu 2022. Tehdy spadla z koně při projížďce v anglickém Norfolku a vážně se zranila. Dva zlomené obratle ji natrvalo upoutaly na invalidní vozík. Nejdříve se vzdát nechtěla. Rehabilitovala, a dokonce se vydala i do Spojených států, kde podstoupila experimentální léčbu.
Postupně jí však docházelo, že její život už se nezmění a přišla o možnost dělat všechny věci, jež skutečně milovala. „Nesnáším žádat někoho o pomoc. Ne proto, že bych nemohla, ale chci dělat věci sama. Ničí mě, když vidím, že moji práci za mě dělají ostatní,“ napsala v dopise, jenž byl den po její smrti umístěn na jejím facebookovém profilu. Všechny aktivity, které milovala, byly spojeny s nezávislostí, pohybem a adrenalinem.
Zaměstnanci našli před vchodem podezřelou krabici. Z jejího obsahu jim ztuhla krev v žilách
Není to existence, kterou bych chtěla
„Život je o kompromisech, ale když nedostanete nic na oplátku, stává se jen neustálým obětováním. Mé rozhodnutí může být považováno za sobecké, a pokud to tak cítíte, je mi to líto. Nakonec je to však jenom o mně. Mám obrovskou úctu ke každému, kdo si dokázal zařídit život po zranění a dokáže i vzkvétat. Smekám před vámi, jste opravdu inspirací, ale to já nejsem. Není to existence, kterou bych chtěla.“
„V těchto dnech mám nebývale jasno, vím, že už bych nikdy nebyla skutečně šťastná nebo naplněná. Samozřejmě vím, že budou mít lidé různé názory. Ale prosím respektujte mé rozhodnutí. Tohle je můj život a moje volba. Život je krutý, opravdu krutý,“ zakončila svůj dopis na rozloučenou. Smířit se s tím, že strávíte zbytek života na vozíku, rozhodně není nic jednoduchého. Jak jsme však už na Světě Kreativity psali, je mnoho lidí, kteří se snaží svůj handicap překonat. Jako tento tatínek, který si jako handicapovaný zatančil s dcerou na besídce.
Napište komentář