Ačkoliv souhlasil s tím, že bude vychovávat nevlastní dceru, po nějaké době ho to dramaticky přešlo. Nevěděl však, že se dozví něco ještě horšího.
Jurij byl dlouho tím jedincem, který si chtěl stále užívat svého volného a mladistvého života. Dokonce i jeho mladší bratr se oženil a měl děti dříve než on. Jurij se totiž stále nemohl rozhodnout pro budoucí manželku, a tak raději zůstával sám. Všichni jeho příbuzní se ho neustále ptali, kdy bude konečně svatba, on však nedokázal odpovědět. Situace se ale změnila v jeho pětatřiceti letech, kdy byl on sám už z celého svého života zoufalý.
Láska na první pohled
Jednoho dne Jurij potkal v místním baru svoji kolegyni z práce. Nebyla však sama, a tak se pustili do krátké konverzace.
- „Oksano, to je tedy nečekané setkání, nikdy bych neřekl, že tě tady uvidím!“
- „Ahoj, Juro, děkuji, taky tě ráda vidím. Jde o to, že se sem přistěhovala moje kamarádka z jiného města a bydlí nedaleko, tak jsme si vyšly ven.“
- „No a proč mě nepředstavíš?“
- „Jistě. Tohle je Ludmila.“
- „Rád vás poznávám. Jurij.“
- „Také vás ráda poznávám. Pro své přátele jsem jen Mila.“
- „Bylo by mi snem, kdybych pro vás mohl být přítelem.“
- „Takové přátelství mi samozřejmě nevadí. Tak tedy dobrá.“
Mila byla velmi krásná žena. Navíc bylo zřejmé, že je to dáma se zkušenostmi, což se Jurovi velmi líbilo. Zdálo se, že je pro něj ideální. Když se spřátelili, Jurij se dozvěděl, že má Mila dceru, která již chodí do školy. Nejdříve ho to trochu vyděsilo, ale pak si uvědomil, že mu to přeci nebude bránit ve vztahu s tak skvělou ženou. Z přátel se tak stali milenci a z milenců posléze i konečně manželé. Dcera však doma moc času nepobývala, odpoledne chodila do školy a poté utíkala na kroužky, a když přišly prázdniny, odjela k babičce na venkov.
Buď plať, nebo nás nech
Jura vydělával spoustu peněz, ale Mila nikde nepracovala. Jeho plat však rodině do jisté míry stačil. Avšak po nějakém čase si spokojený manžel začal všímat, že Miliny požadavky neustále rostou. Nechtěla peníze na potraviny ani nic do domácnosti, ale začala chtít především prostředky na zaplacení dceřiných kurzů, které nebyly zrovna levné.
- „Juro, Tanyiny kurzy angličtiny se zdražily. Mohl bys mi tento měsíc dát nějaké peníze navíc?“
- „Dobře. Však víš, že pro vývoj dítěte udělám vše, co bude potřeba.“
Takto to však začalo jít neustále dokola, a tak v jednu chvíli Jurovi došla trpělivost.
- „Juro, včera volala Tanyina třídní učitelka. Navrhla, aby celá třída jela na exkurzi do Karélie.“
- „Takže?“
- „Jistě, je to skvělý nápad. Ale budeme se muset podílet na nákladech na cestu. Je to hodně peněz. Myslím, že pro tebe to problém nebude, že ne? Nechtěla bych, aby moje dcera nikam nejela, a všichni se jí potom smáli. Všichni ostatní rodiče souhlasí. Jen čekají, až se jim ozveme my.“
- „Milo, všechny ty potřebné věci a mimoškolní aktivity pro tvoji dceru mě stojí spoustu peněz. Nesnaží se na jejím vychování podílet například také její vlastní otec?“
- „Však jsi o mojí dceři věděl, když jsi mě žádal o ruku, tak v čem je nyní problém? Pokud jsi tak chamtivý a cynický muž, neměl sis se mnou vůbec začínat, tohle jsem od tebe teda nečekala!“
Čeho je moc, toho je příliš
Po tom, co Mila vypustila z úst tato slova, rozplakala se a utekla do ložnice. Jurij o tom chvíli přemýšlel a poté došel k závěru, že se Mile omluví a potřebnou částku jí dá. Byl však stále rozrušený a nevěděl, co si o tom má myslet. Nechápal, proč dceřin vlastní otec svému dítěte vůbec nepomáhá. Jurij se proto rozhodl, že si se svou ženou znovu promluví.
- „Milo, nemysli si, že mi není líto peněz, které musím vynaložit na tvoji dceru. Řekni mi tedy prosím, jak to bylo s jejím otcem? Odmítla jsi výživné, nebo ho prostě on sám nechtěl platit?“
- „Ano, řekla jsem mu, že od něj nic nechci.“
- „Nemyslím si, že je to správné. Pokud nechceš, nemusíš s ním mluvit, ale proč by se o dívku měl starat někdo úplně cizí, když by to mohl dělat její vlastní otec?“
- „Ty jsi cizí, jo? A já si myslela, že Táňu miluješ, jako by byla tvoje vlastní dcera. Myslela jsem si, že jsi slušný člověk. Ale očividně nejsi o nic lepší než můj bývalý.“
- „Zlato, nemusíš se hned takto chovat, i já se dokážu rozčílit, nezapomínej na to.“
- „Dělej si, co chceš, ale nebudu po svém bývalém příteli chtít žádné peníze. A když mi je nedáš ty, najdu si způsob, jak je vydělat. Nikdy se před nikým s dcerou nebudeme plazit. A jestli si teď uvědomuješ, že nejsi připraven nést odpovědnost za mě a mé dítě, a je ti líto tvých peněz, tak se raději rozejděme!“
- „Proč jsi tak nekompromisní? Přeci musí existovat nějaký kompromis!“
- „Ne, já o ničem nevyjednávám. Jdu spát. Dnes spíš na gauči v obýváku. Zatím tě nechci vidět.“
Schůzka s otcem
Jurij tedy neměl jinou možnost než si lehnout do obývacího pokoje. Stále však přemýšlel, co by měl udělat. Koneckonců, kvůli hrdosti své ženy by musel vždycky platit za dceřiny výdaje. A čím by byla starší, tím vyšší náklady by to byly. Tanyin vlastní otec si kromě toho vede určitě dobře. Jednou totiž viděl jeho fotky v dceřině počítači. Jezdí drahým autem, což musí znamenat, že má slušný příjem. A pravděpodobně by na dceři nešetřil, kdyby nebylo její hrdé matky. Rozhodl se, že se s ním setká a promluví si s ním.
Avšak když se s ním setkal, nevypadal jako na fotce v dceřině počítači. Byl na dně, bez peněz a skoro bez domova. Jura se ho zeptal, proč takto dopadl a co se vlastně stalo mezi ním a Milou. Odpověděl mu, že Mila ho obrala o všechno. Také nepracovala a když se jim narodila Táňa, začala si vymýšlet, aby z něj vydřela všechny peníze. A kvůli obvinění, které na něj nahrála, se teď s dcerou nemůže vídat. Jurij se tedy rozhodl otci pomoci a celou událost sdělil úřadům. Bohužel je sice nyní opět sám, ale dceřin otec má zpět své peníze, a může tak dát svému dítěti to, co potřebuje.
Zdroj: Krutoo
