Servírka nechtěla obsloužit chlapce, který přišel na zmrzlinu za 50 Kč. Své neochoty posléze hořce litovala

Fotografie: Lumen GmbH / Creative Commons / Attribution 2.0

Někdy si v každodenním shonu a zaběhlé rutině neuvědomujeme mnoho věcí. Servírce z tohoto příběhu naboural její každodenní pohled na svět malý chlapec.

Jste celý den na nohou, máte plné ruce s obsluhou zákazníků, a tak se nemusíte neustále cítit jen v dobré náladě. Takový den měla i servírka z tohoto příběhu. Navíc už měla roky praxe a odhad na zákazníka. Moc dobře věděla, ke komu se jí vyplatí být milá a koho může odbýt. A z malého dítěte žádný velký „kšeft“ opravdu nekouká.

Nechtělo se jí s chlapcem ztrácet čas

Když se desetiletý chlapec posadil sám ke stolu pro čtyři a servírka zaznamenala jeho přítomnost, v duchu se jí protočily panenky. Dítě bez peněz, které ještě samo zabere celý stůl. S tímto zákazníkem bude mít akorát práci a ještě přijde o jiné hosty, již by si ke stolu mohli sednout. Kavárna totiž byla zaplněná a toto byl poslední volný stůl.

Už když přicházela ke stolu, cítila vůči chlapci nevrlost a chtěla s ním být rychle hotová. Podala mu menu a zeptala se, co si dá. Ve svém hlase nedokázala skrýt odměřenost a naštvanost, kterou pociťovala. Chlapec se jí zeptal, kolik stojí ovocný pohár se zmrzlinou. Nevrle odpověděla, že 50 Kč. Nervózně se rozhlížela po ostatních stolech a u dveří viděla další skupinku zákazníků, jež se poohlížela po volném místě.

Dal si jen malou zmrzlinu

Chlapec chvíli přemýšlel a pak se zeptal, kolik by stála samotná zmrzlina. Servírka už byla hodně naštvaná, protože ji chlapec zdržoval, a navíc si to snad mohl přečíst z lístku. Ona teď na takové věci nemá čas. Ještě se však udržela a řekla, že 35 Kč. Chlapec tedy řekl, že si dá jen zmrzlinu. Servírka mu pak sebrala menu z ruky a odcházela ohlásit objednávku.

Fotografie: Freepik

V duchu si říkala, že přesně tohle čekala, dítě bez peněz, které akorát zdržuje. Když byla zmrzlina připravená, odnesla ji chlapci ke stolu a ten jí hned zaplatil. Servírka si ho pak už nevšímala a věnovala se ostatním zákazníkům. Po nějaké chvíli zaregistrovala, že chlapec zmizel a pohár se zmrzlinou na stole je prázdný.

Na stole leželo nečekané spropitné

Aspoň, že tam neseděl hodinu, běželo jí hlavou, když šla s utěrkou ke stolu, aby ho uklidila a připravila pro další zákazníky. Zvedla prázdný pohár a utěrkou začala utírat stůl, když si všimla, že na stole leží patnáct korun. Přesně tolik mu chybělo na ten ovocný pohár, který původně chtěl. Věděl však, že by měl servírce nechat nějaké spropitné, a tak si dal jen samotnou zmrzlinu.

Servírka zůstala zaraženě koukat, otočila se ke dveřím, ale chlapec byl už dávno pryč. Jak na něj mohla být tak zlá? Uvědomila si, jak v každodenním shonu přehlížíme drobnosti a jak si často vyléváme vztek na těch bezbranných. Oni za to nemohou, že jsme se špatně vyspali, bolí nás nohy a potřebujeme si přijít taky na nějaké spropitné. Hrozně se styděla po tom, co si to uvědomila. Malý chlapec jí dal lekci, na kterou už nikdy nezapomene. A byla ráda, protože po dlouhé době pocítila v srdci opravdový mír a lásku.

Zdroj: Webniusy