Tento příběh se skutečně stal ve Francii. Hlavním aktérem je malý sedmiletý hoch jménem Ivan, který to v životě neměl vůbec jednoduché. Žil s rodiči, kteří jej jen fyzicky a psychicky týrali. Přitom ve skutečnosti tak moc toužil po tom, aby měl milující matku a otce. Bohužel se toho nikdy nedočkal a ani nedočká.
Kruté období doma i ve škole
Ivan se den co den setkával s násilím a šikanou. A to nejen doma od rodičů, ale i od svých spolužáků. Protože se o něj matka a otec vůbec nestarali, chodil do školy zanedbaný, v otrhaných a starých šatech, proto se snadno stal i terčem ponižování svých vrstevníků.
To malému chlapci rozhodně nepřidávalo. Prožíval si nejspíš velmi kruté období. Protože všechny tyto faktory negativně působily na chlapcovu duši, zhoršili se mu přirozeně i známky. A za ty byl pravidelně rodiči taktéž trestán. Nenacházel klidu nikde.
Rány na duši i na těle
Malý hoch byl jednou otcem zbit natolik, že nemohl pořádně uchopit ani tužku na psaní. Přesto se však nevzdával a snažil se ze všech sil začlenit do normálního života, který žili jeho spolužáci.
Při jedné z vyučovacích hodin měli všichni žáci namalovat na papír svůj největší životní sen. Ivan samozřejmě neváhal a nakreslil sám sebe obklopeného milující matkou a otcem. To byl pro něj skutečně sen, avšak bohužel nesplnitelný.
Osudný den, který vše ukončil
Jednoho dne přišel Ivan ze školy velmi nervózní a znepokojený. Dostal totiž za test opět špatné ohodnocení, a tak se domníval, že nyní jej otec a matka ubijí k smrti. Jeho intuice ten den byla správná.
Dostal tolik ran, že ho nakonec musela převést záchranná služba do nemocnice v těžkém stavu. Když ležel v sanitce, ještě žil. Jeho život však trval pouze následující dva dny. Poté v tichosti na následky mnohočetných zranění zemřel sám v nemocničním pokoji.
Dojemný vzkaz násilníkům, kteří se označovali za rodiče
Zdravotnický personál byl z tohoto příběhu velmi zdrcený. Každého empatického člověka zasáhl osud nebohého malého Ivana. Ošetřující lékař dokonce našel v rukách hocha malý kus papíru se vzkazem, který by rozplakal kdekoho.
Stálo v něm: „Drahá maminko, drahý tatínku, jsem asi ošklivý, nechutný a hloupý. Tohle mě až děsí. Je mi líto, že mě nemůžete milovat. I přesto jsem hledal vaše obětí a lásku. Vím, že se za mě stydíte, ale teď už nebudete.“ Vrazi dítěte byli samozřejmě odsouzeni k odnětí svobody. Všichni v nemocnici věří, že chlapec se stal jedním z malých andělů.
