Pacientka Dr. Christophera Kerra začala před smrtí blouznit o svém mrtvém dítěti. Pro něj to byl impuls k tomu začít podrobně zkoumat, jaké sny a vize umírající mají.
Smrt je něco, co nás děsí a zároveň fascinuje. Jako jediný druh na planetě jsme si totiž vlastní smrtelnosti, a tedy konečnosti, vědomi. Umírání je tedy zdrojem mnoha traumat, stejně tak ale námětem románů, básní, uměleckých děl a nejkrásnějších věcí, které v historii vznikly. Fascinuje i vědce, protože uniká mnoha pokusům o bližší zkoumání. Většina toho, co jsme o ní dosud zjistili, k nám přišla celkem náhodou. Mají ale umírající společné sny a vize?
O čem se zdá umírajícím lidem?
Dr. Kerr si všiml neobvyklého chování své pacientky 72leté Mary. Ta začala těsně před vlastním skonem blouznit o svém mrtvém dítěti. Na základě tohoto projevu se Kerr rozhodl zjistit něco o snění 66 umírajících pacientů. Studie ukázaly, že tito lidé mají společný prožitek extrémně realistických snů a vizí. Kromě formy, která vypadala jako skutečnost, se v mnoha případech shodoval i obsah. Prakticky všichni potkávali osoby ze svého života.
Setkávali se tak nejen s vlastními zesnulými příbuznými. Navštěvovali je přátelé z dětství, rodiče, zvířecí mazlíčci a další. Někteří viděli také Boha, případně anděly a další bytosti. Snad v žádném případě se ovšem nejednalo o noční můry nebo cokoli děsivého. Všichni příchozí poskytovali úlevu, zklidnění, vyrovnanost a mír. Zajímavé je, že se často také projevil fenomén cestování. Snící se tak vypravovali na místa, která pro ně měla nějaký význam.
Mechanismus vyrovnání a útěchy
Podle Dr. Kerra ukazuje tento stav na schopnost lidského těla pomoci si nějakým způsobem v těžkých a náročných časech. Uklidnění, které prostřednictvím snů nebo halucinací umírající zažívají, působí jako zcela přirozený proces. Jde také o cennou informaci pro jejich blízké. Mají tak lepší vhled do toho, co lidé na prahu skonu prožívají v opravu posledních chvílích. To ostatně potvrzuje i náhodou zachycený záznam mozkové aktivity.
Vědci při něm totiž zjistili, že aktivita mozku těsně přes a těsně po smrti odpovídá vybavování si vlastních vzpomínek. Přísloví, že nám před očima před smrti projde celý život, bude asi do značné míry pravdivé. Lidé jsou v tuto dobu tedy v jakémsi soukromém kině, kde si připomínají to nejkrásnější, co kdy prožili. Je tak dobrou zprávou pro všechny pozůstalé, že jejich blízcí prožili poslední vteřiny v klidu, míru a celkové vnitřní spokojenosti.
Zdroj: Medonet
Napište komentář