Přepravní kontejnery se používají k transportu různorodého zboží. Co ale v případě, že doslouží? Lze si z nich postavit dům. Přesně takový příklad jejich zajímavého a plnohodnotného využití vám ukážeme. Najednou zjistíte, že nemusí patřit takzvaně do starého železa.
Na první pohled kontejner
Z dálky si skutečně můžete myslet, že v lese, na dřevném základu někdo umístil tři již nepoužívané přepravní kontejnery. To se vám bude zdát i ve chvíli, když přijdete dovnitř. Jakmile se ale otevřou jejich dveře, tak zjistíte, že uvnitř nich je schovaný domov. Najednou vidíte jak okna, tak hlavně vchodové dveře do nemovitosti.
Jeden prostorný domov
Na první pohled to vypadá, jako tři samostatné kontejnery, postavené jeden vedle druhého. Realita je ale takové, že jsou modifikovány, propojeny a tak jsou z nich primárně obvodové stěny, zatímco uvnitř je jeden velký, propojený prostor. A ten je už na první pohled velmi útulný.
Vše, co je k bydlení třeba
Příklad této nemovitosti jasně ukazuje, jak efektivně se dají využít vysloužilé přepravní kontejnery a jak prakticky může být zařízen domov, má-li se jednat o skutečně jednotný, otevřený prostor. Stačí se rozhlédnout kolem dokola a zjistíte, že je zde obývací pokoj, jídelna, kuchyně, stejně jako dokonce i sprcha, nebo kamna se dřevem pro vytápění.
Bezpečné, i prosvětlené
Když zrovna nikdo není doma, stačí kontejnery uzavřít a z domova se stane doslova uzavřená pevnost, do které není jednoduché se dostat. Když ale majitel doma je, tak jednotlivá hlavní křídla otevře. A prosklenými dveřmi, ale i instalovanými okny proniká tolik světla, že dokonale prozáří celou plochu. I tady je jasný důvod otevřeného interiéru. Světlo může proniknout kamkoliv.
Bydlet lze kdekoliv
Tento dům jasně ukazuje, že při řešení krize s nemovitostmi existují i alternativní řešení. Stačí pár přepravních kontejnerů, které lze uvnitř upravit na klasickou nemovitost. A postavit je lze kdekoliv. Jako v tomto případě, uprostřed přírody. I když do ní možná úplně nezapadají a dřevěný obklad by jim přece jenom nezaškodil.
Fotografie: Joseph Dupuis
