Říká se, že když se blíží konec našeho života, máme tendenci si ho celý přehrávat. Připravili jsme pro vás seznam věcí, kterých pak nejčastěji litujeme.
Co by vám asi prolétlo hlavou, kdyby vám někdo řekl, že máte před sebou posledních pár hodin života? To je otázka, na kterou se velmi složitě odpovídá, a dokud tato situace nenastane, je velmi pravděpodobné, že se odpověď nedozvíme. Zdravotní sestra, pracující s umírajícími pacienty, ale dala za léta své praxe dohromady seznam věcí, o kterých pacienti před smrtí nejčastěji mluvili.
Pocity umírajících lidí jsou různé, litují ale podobných věcí
Lidé v léčebnách dlouhodobě nemocných již vědí, že se blíží jejich konec. Proto často přemýšlí nad celým svým životem a právě s ošetřujícím personálem si o něm povídají. Někteří ke konci života cítí lítost, strach nebo smutek. Jiní naopak hněv nebo popření. Je ale zapotřebí, aby každý člověk před koncem života našel potřebný klid, odpuštění a svým způsobem se blížícího se konce přestal obávat.
Zajímavé ale je, že na otázku, jestli lidé za svůj život něčeho litují, dostala odpovědi, které se od sebe moc nelišily. Nejčastější odpovědí byla touha po jiném životě, životě bez strachu, ve kterém si člověk může dělat, co on sám chce a na čem jemu samotnému záleží. Ke konci života se totiž jednoduše ohlédneme za všemi sny, které jsme během něj měli, a litujeme, že jsme si je nesplnili. Proto je důležité během našeho života alespoň některý z našich snů realizovat.
Méně práce a více času nejen s rodinou, ale i přáteli
Muži si ke konci života přejí téměř vždy to samé. Uvědomují si totiž, že vzhledem ke své pracovní vytíženosti velmi často zanedbávali své ženy a děti, nebo o ně dokonce kvůli nedostatku času přišli. Tuto skutečnost si ale uvědomují až zpětně a litují, že jim to nebylo jasné v době, kdy k tomu došlo. Shodnou se většinou i na tom, že peníze nejsou v životě důležité a nezáleží na tom, jakou životní úroveň máte, ale jestli jste šťastní a svůj volný čas trávíte s rodinou.
Často se také stává, že raději než abychom se dostali do konfliktu, potlačujeme svoje vlastní emoce a nemluvíme o nich. I to je věc, které ke konci života lidé litují. Je zajímavým faktem, že naopak upřímné projevování citů a obav může naše vzájemné vztahy prohloubit a posílit. Umírající lidé také litují toho, že se rozpadla některá významná přátelská pouta.
Následkem rušného životního stylu nebyl čas udržovat přátelství a právě chvíle, kdy člověk jen leží, přemýšlí, vzpomíná a čeká na přicházející smrt, je ta, kdy si uvědomuje, že je vlastně strašně osamělý. Při zpětném přemýšlení o svém životě se také shodují na tom, že kdyby měli šanci žít ho znova, nebrali by ohled na to, co si o nich myslí ostatní. Prostě by svůj život žili tak, aby se v něm cítili šťastní oni sami.
Zdroj: The Guardian
