Postižené dítě mnozí vnímají jako dar, stále se však obávají, co tomu řekne jejich nejbližší okolí, přátelé, spolupracovníci a zvláště starší sourozenci takových dětí.
Downův syndrom je jedním z nejčastějších postižení, se kterým se mohou děti narodit. Může mít mnoho podob, ale jednu mají všechny společnou – vzhled. Všechny děti se totiž od svých vrstevníků odlišují díky nápadným tzv. mongolským očím. Člověka s Downovým syndrome je tedy možné poznat na první pohled. A jak vypadají první reakce lidí, kteří se s někým podobným setkají? Jsou různé, někdy však opravdu krásné.
Z počátku se zdálo těhotenství ukázkové
Když se Nicole Powellová a její manželem Griev dozvěděli, že čekají páté dítě, byli radostí opravdu bez sebe. Zpočátku vypadalo těhotenství ukázkově. I když budoucí mamince dávalo opravdu zabrat, protože doma měla už čtyři starší chlapce. A když se dozvěděla, že její páté dítě bude také syn, měla radost ještě větší. A stejně tak budoucí pyšný tatínek. Ovšem plánované testy v těhotenství odhalily ještě něco.
Nepříjemné překvapení pro rodiče i lékaře
Podrobný screening před 24. týdnem těhotenství umí odhalit řadu vývojových vad. Mezi nimi i poměrně známý Downův syndrom, způsobený vadou chromozomu. I když bývají malformace patrné už ze záznamu ultrazvuku, pro potvrzení je nutný ještě odběr plodové vody, kde se vše prokáže nebo naopak vyvrátí definitivně. Když tedy Nicole lékaři řekli tuhle zprávu, ještě nezoufala a upínala poslední naděje právě k tomuto testu.
Ten však bohužel také vyšel pozitivní a budoucí maminka byla postavena před závažnou volbu – má si takto postižené dítě ponechat? Lékaři jí doporučovali potrat, ale ona kategoricky řekla ne. Rozhodla se své dítě přijmout a vychovat, a to takové, jaké je. Takže i když se na chvíli její těhotenství změnilo v noční můru, nenechal se tím zaskočit. Největší obavy však neměla o sebe, ale o to, jak svého bratra přijmou jeho sourozenci.
První setkání bylo opravdu dojemné
Porod i rekonvalescence proběhly naprosto v pořádku – zbývalo tedy jediné, přinést miminko jménem Tripp domů a představit ho bratrům. A to samozřejmě také udělala a zároveň jim vysvětlila, že je jejich bratříček trochu jiný. Na to jí však okamžitě odpověděl Rayce, jeden z prostředních synů. Jeho odpověď byla prostá. Řekl jen: „Nejsme všichni jiní?“
Poté napřáhl ruce, aby si mohl svého bratra pochovat. Později pro něj složil i písničku a ukolébavku v jednom, ve kterém mu říká, že ho bude milovat, i kdyby byli od sebe sebedál a vypadali sebeodlišněji. Mamince tahle slova vehnala slzy do očí. A co víc. Od tohoto okamžiku si mohla být opravdu jistá, že se Tripp stane nedílnou součástí jejich rodiny.
Zdroj: Newsner
