Svatba je obvykle jakýmsi slavnostním završením dlouhodobého soužití dvou milujících se lidí. Je to stvrzení vzájemné lásky. A po té skutečné zatoužila i Marina, mladá dáma, která měla na muže spíš jen smůlu. Častokrát hodila kolem šťastných a usměvavých párů a čekala, až i ji potká osudové partnerství. Nevěřila však, že to bude tak brzy. Jednoho dne ji totiž na ulici oslovila zcela neznámá starší žena a požádala ji o pomoc.
Nabídka na fiktivní svatbu
Postarší žena, která Marinu oslovila, se záhy rozpovídala. Marina po rozhovoru zjistila, že ji dáma žádá o to, aby se stala fiktivní nevěstou pro jejího syna. A ve vyprávění pokračovala dál.
Rodina naplánovala velkolepou svatbu s rodinnými přáteli a známými. Slavnost se měla odehrát již následující den a matka mladého muže nechtěla plány na poslední chvíli rušit. Vše bylo zkrátka do detailů přichystané, včetně zázemí pro hostinu po obřadu.
Vše zkomplikovala skutečná nevěsta, která jejímu synovi Dmitrimu utekla s kamarádem. Proto se matka rozhodla zakročit a hledala nevěstu náhradní. Když dáma vše odvyprávěla, Marina jen nevěřícně koukala. Myslela si, že je to jen nějaký žert, avšak ona neznámá žena to všechno myslela vážně. Chtěla, aby si na oko vzala neznámého muže.
Nedošlo ani na seznámení s ženichem
Když dáma Marině sdělila svou prosbu, spíš čekala odmítavou odpověď. Avšak mladá žena s nabídkou překvapivě souhlasila. Vše se mělo tedy uskutečnit v podstatě realisticky, ale s tím, že po svatbě se Marina s Dmitrim rozvede.
Postarší dáma působila velmi zklamaně a smutně, proto se jí Marina rozhodla pomoci. Následující den tedy ženich očekával náhradní nevěstu, kterou neměl ani čas poznat.
Obřad proběhl standardně a poté se Marina s Dmitrim zapovídala. Zjistila, že je to vlastně velice milý muž a mají si co říct. Nejspíš mezi nimi přeskočila jiskra.
Neočekávaný závěr
Po oddání rodina zasedla ke stolu a hodovala. Matka Dmitriho pak přišla k „novomanželům“ a jen podotkla, že se Marina bát nemusí a co nejdříve se vyřeší okolnosti kolem rozvodu. V tom ale její syn prohlásil: „Matko my se přeci nemůžeme rozvést. Vždyť jsme se teprve vzali.“ Žena byla v šoku a letmo se podívala na Marinu. Ta se sedíc v bílých šatech vedle svého „muže“ jen široce usmála. Že by tento úsměv již napovídal, jak to všechno vlastně dopadne?
Marina a Dmitri spolu nakonec zůstali. Náramně si totiž rozuměli a jejich láska jen kvetla. Dva roky po „fiktivní“ svatbě se jim pak také narodila dvojčata. Myslíte si, že v tomto příběhu skutečně zasáhl osud, nebo jen matka?
