Vzhledem k uspěchané době se nehodí být nemocný, a tak nejenže některá onemocnění dlouhodobě přecházíme, s některými dokonce ani nejdeme k lékaři. Ne vždy je to ale dobrá cesta.
Lidé se často setkávají s tím, že někde na svém těle pociťují bolest. Obvykle ale máme tendenci tato bolestivá místa ignorovat a nepřikládat jim význam. Ve velkém procentu se dokonce s dlouhotrvající bolestí naučíme žít, pouze se vyhýbáme pohybům a aktivitám, které bolest vyvolávají. I mladá Lulu delší dobu ignorovala, co jí její tělo naznačuje.
Se vzácnou chorobou žila několik let
Lulu byla 15letá dívkou, která žila bezstarostným životem. Jednoho dne začala pociťovat nepříjemnou bolest, nepovažovala ji ale za nijak závažnou. Vzhledem k tomu, že ráda sportovala, předpokládala, že se jedná pouze o následek předchozího zranění. Jelikož se ale bolest po čase stupňovala, rozhodla se navštívit svého lékaře.
Po několika specializovaných vyšetřeních se Lulu a její rodina musely vypořádat s nepříjemnou zprávou, která navždy změnila jejich životy. Doktoři mladé dívce diagnostikovali Ewingův sarkom, vzácný druh rakoviny, jenž postihuje kosti a okolní tkáně. V pouhých 15 letech musela mladá dívka absolvovat 8 měsíců chemoterapií, které ale nevedly ke zdárnému výsledku. Lulu musela být amputována dolní končetina.
Za několik let přišla další rána
Dívka se celé situaci dokázala přizpůsobit a žila spokojeně s pomocí protézy. Díky ní se dokonce mohla vrátit i ke svému milovanému sportu. V 19 letech ale přišla pro ni i její rodinu další nepříjemná zpráva. Lulu začalo bolet pravé rameno, vzhledem k předchozímu zranění tuto bolest opět přikládala sportovní aktivitě. I přesto ale podstoupila vyšetření u odborníka, na jehož konci ji čekala nepříjemná informace. Bohužel se její rakovina vrátila zpět, a to dokonce s dvojnásobnou razancí.
Lékař ji odmítl se slovy, že jde o běžné poporodní komplikace. Po 6 měsících jí diagnostikovali rakovinu
Během několika dní se mladé dívce začaly objevovat nevzhledné boule po celém těle. Bylo jasné, že tento boj již mladá žena nemůže vyhrát, rakovina ji zasáhla v plné síle. I přes nepříjemnou zprávu se Lulu rozhodla své zbývající dny naplno prožít.
Podstoupila intenzivní terapii, která jí pomohla zvládat nepříjemnou bolest, a začala cestovat spolu se svými přáteli a rodinou. O jejím životním příběhu byl dokonce natočen i film (v překladu Lulu: Navždy 19), kde jsou zmíněna i poslední slova, která řekla před svou smrtí:
„I když jsem nevyléčitelně nemocná, za posledních několik měsíců jsem se smála víc než kdy dřív. Štěstí lze nalézt v každé situaci a trocha laskavosti není nikdy příliš – vždy se může najít někdo, kdo bude potřebovat, abyste pro něj byli slunečním paprskem. Doufám, že vás inspiruji k tomu, abyste dělali věci, o kterých jste řekli, že zítra uděláte. Přimějte lidi kolem sebe k úsměvu a přestaňte se starat o věci, které nestojí za to, abyste se kvůli nim trápili. Život je příliš krátký.“
Zdroj: Webniusy
