Mladí manželé nemohli mít děti, proto se rozhodli, že budou vychovávat děti bez domova. Před pár dny matka zveřejnila na svém Facebooku dojemný příběh.
Když se svým manželem začínali před deseti lety přemýšlet o adopci, Ukrajina byla místem, kam se zařekli, že nikdy nepojedou. Bylo tam pro ně příliš mnoho neznámých: administrativa náročná na čas, rozdílné soudní lhůty a postupy v jednotlivých regionech, známé problémy se spisy dětí a papírováním. Chtěli, aby byla jejich adopce jednoduchá a aby měla jasný plán od začátku do konce.
Člověk plánuje a Bůh se směje
Rok 2012 skončil Putinovým škrtem pera a zastavením jejich plánu přivézt si domů další dva malé Rusy z Charlottina sirotčince, aby doplnili jejich rodinu. Manželé byli zdrceni. Pak ale v adopční kanceláři uviděli fotografii malého roztomilého miminka, holčičky. „Byla naše od chvíle, kdy jsme uviděli tu fotku – a souhlasili jsme, že pojedeme na místo, kterému jsme se chtěli vyhnout. Ukrajina,“ píše Kelly.
Oba Američané společně do neznámé země přicestovali vyčerpaní, vzrušení a s většími než malými obavami z neznámého. Museli se nejprve naučit, co je v nové zemi může potkat, spolupracovat s jiným týmem odborníků na adopci a pokusit se sblížit s pochopitelně vystrašeným batoletem.
Tehdy se seznámili se Sergem Zevleverem
Setkání a vůbec práce se Sergem z adopčního centra patřily k věcem, jež manžele stresovaly ze všeho nejvíc. Ne proto, že by se obávali o jeho schopnosti, ale protože ho předběhla jeho pověst. Říkalo se o něm, že je to parchant. Že je to buldok nebo žralok, podle toho, koho jste se zeptali. Proslýchalo se, že je ukrajinskou obdobou mafiánského bosse ve světě adopcí a že s ním není třeba příliš počítat.
Asi pět minut po setkání však manželé zjistili, že na fámách není zrnko pravdy. A trvalo dalších pět minut, než přišli na to, že pod tvrdým zevnějškem se skrývá srdce muže, který miluje svou práci a děti a rodiny, jimž slouží. Miminka a děti, které většina světa ignorovala, byly jeho posláním. Kelly byla ohromena, když neúnavně vedl tři rozhovory s několika dětmi a rodinami najednou, aniž by vynechal jediný detail. Očekával dokonalost, protože si uvědomoval, co pro ty nevinné dušičky znamená být (či nebýt) adoptován.
Svou práci miloval nadevše
O několik týdnů později byla Louisa ve své nové rodině. Když se setkali v Kyjevě, vzal ji do náruče a úsměv na jeho tváři byl k nezaplacení. Vidět dítě, které má rodinu, bylo pro něj jednoznačně největší radostí a odměnou. V roce 2015 jim Serge a jeho tým opět pomohli zachránit další dvě holčičky – Margaret a Grace. Kromě toho jim Serge pomohl zamilovat si Ukrajinu i její obyvatele. Místo, kam se zařekli, že nikdy nepojedou.
Kellyina zkušenost nebyla ojedinělá. Svým odhodláním zlepšit kvalitu dětských domovů i přístup ke zdravotním programům a lékařské péči přivedl tisíce dětí do nových milujících rodin a dalším tisícům změnil život. Ukrajina a její děti byly jeho životem.
Zabit při obraně vlasti
Serge byl zastřelen v noci 28. února, když pomáhal bránit Kyjev před Putinovými ruskými silami, což je údajně první americká oběť války. Nemusel tam být, měl totiž dvojí občanství, měl vlastní dům v Americe. Jako dvojí občan si tak mohl zvolit raději bezpečnost. Jednal však přesně tak, jak všichni, kdo ho znali, očekávali – zastal se těch, kteří se nemohli bránit sami. Zemřel tak, jak žil, jako hrdina v každém slova smyslu.
„Odpočívej v pokoji, drahý Sergi. Ať tě andělé odnesou domů k zasloužené odměně a ať ti děti, které jsi miloval a které odešly, běží vstříc. Váš odkaz bude žít dál v tisících rodin, které jste pomohl dát dohromady. Sláva Ukrajině,“ dodala Kelly. Na Facebooku se ihned začaly objevovat další dojemné příběhy o Sergeově velkém srdci, což dokazuje, že byl skutečným hrdinou a člověkem, který miloval a byl milován. Příběhy ukrajinských hrdinů jsou smutné a je jich mnoho, ale zaslouží si být vyprávěny.
Zdroj: Sosialnytt
