Renomovaný dětský psycholog se podělil o varování pro všechny rodiče. Existuje jedna věc, kterou byste svým potomkům nikdy, za žádných okolností, neměli říkat.
Profesor Sam Wass je renomovaným dětským psychologem. Odhalil také jednu z nejhorších věcí, které můžete jako rodič svému dítěti říct. A také důvody, proč je nadmíru důležité se takového kroku vyvarovat. Je především expertem na dětský stres a pozornost. Jednou z nejhorších věcí je říct svému dítěti, že se má nebo nemá nějak cítit. A nezáleží na tom, zda jde o smutek, vztek či cokoli jiného.
Zajetý, ale zcela chybný mechanismus
„Potlačování emocí je krok, který zkrátka nefunguje. Nefunguje to ani u dospělých, a tím pádem už vůbec ne u dítěte. Nemůžete jednoduše říct komukoli, aby zastavil určitý svůj pocit,“ sdělil Wass, jak uvádí The Mirror. „Například v září vidíte všechny rodiče, jak své děti doprovázejí na zahájení prvního školního dne. Táhnou je tam doslova za ruku, zatímco děti pláčou. Rodiče jim sdělují: ‚Bude to dobré. Budete se bavit. Neboj se.‘“
„A tohle je přesně to, co rodič dělat nesmí. Protože to prostě takhle nefunguje.“ Pointa je ve vysvětlení pocitů. Místo toho, aby rodič dítěti říkal, co má nebo nemá cítit, je na místě jiný přístup. Vysvětlit dítěti, proč cítí, co cítí, co jeho pocity způsobuje. „To, co dle psychologie funguje, je jednoduše popsat, co vlastně dítě cítí. Odborně tomu říkáme vytváření metakognitivního vědomí, jde o vědomí vnitřního dítěte,“ říká Sam Wass.
Neumíme to, je to hrozně potřeba
„Je to taky něco, co se nikdy neučí ve školách, nicméně stále je to něco, co je prostě potřeba se naučit. Děti si samy neuvědomují, co cítí. Nedokážou to ani nijak popsat. Jednoduše proto, že to samy neznají. Teprve když jim dospělý jako rodič popíše, co to vlastně cítí, dovedou si to uvědomit.“ Profesor Wass také sděluje, jak v takové situaci jako rodič postupovat. Tedy co dělat místo toho, abyste dítěti přikazovali, jak se má nebo nemá cítit, ačkoli to vidíte jako dobré.
„Něco na skutečnosti, že si sami uvědomujeme, co cítíme, nám pomáhá se s tímto pocitem vypořádat. Také to snižuje negativitu,“ vysvětluje dále. „Co bych sám udělal, je pomoci svému dítěti uvědomit si, co cítí. Mluvit o tom zcela bez odsuzování, protože pocity jsou normální. Třeba něco jako: ‚Vypadá to, že cítíš…‘ – a dal bych na to slovní štítek. Ten dítěti pomůže takový stav pochopit a naučit se, co právě v takovou chvíli prožívá.“
Jak pracovat s ohnisky?
Wass mluví také o tom, jak se vypořádat se situací, kdy dítě jasně cítí vztek. Mnozí rodiče se v takovém případě snaží použít logiku. To ale v případě dítěte jednoduše nefunguje. „Děti jsou ve fázi, kdy jsou emoční centra jejich mozku velká a současně logická centra malá. Mnohem efektivnější způsob, jak se mohou vypořádat s výbuchem emocí, je komentovat to, co říkají. Hlavně používejte jejich jazyk,“ podotýká. „Potřebujete se dostat na jejich rovinu.“
„Když dítě mluví v krátkých větách typu ‚Chci džus‘ nebo ‚Chci pudink‘, můžete se na tento jazyk i intonaci naladit. Jejich hlas bude hodně stoupat a pak zase klesat, je tedy potřeba se na styl projevu adaptovat. Nalaďte se na jejich stav a projev. Komentujte to jako fotbalový komentátor. Pocit porozumění od okolí jim pomůže se uklidnit. Pak už můžete přesunout jejich pozornost na něco jiného a s krizovými pocity dále pracovat,“ uzavírá Wass.
Zdroj: Mirror
Napište komentář