Krásné rodinné vztahy mohou činit člověka velmi šťastným. Avšak pokud dojde až k závislosti na jednom z rodičů, již to nemá nic společného se zdravým životem. A právě o tom je tento velmi hluboký příběh. O matce a jejím závislém synovi, který se rozhodl pro svobodu po jejím boku. Co to ale udělá se samotným životem nebohé ženy? Může si za to sama, nebo počínání svého dospělého dítěte nedokáže ovlivnit?
„Mama hotel“ je poslední dobou velmi moderní záležitost
Stále více vidíme ve společnosti případy, kdy dospělí lidé žijí se svými rodiči v domě či bytě a nechtějí se odstěhovat. Seč by na to měli věk i peníze. Ale soužití s matkou a otcem jim vyhovuje. Mají komfort, který nikde jinde již nenajdou. Zvlášť muži takoví bývají a říká se jim lidově „mamánci“.
Dříve totiž bývaly ženy více těmi pečovatelkami, nynější slečny se spíš soustředí samy na sebe, na cestování a u plotny zahálet nechtějí. Mladíci jsou však zvyklí od svých maminek na teplou večeři, uklizený byt a čisté vyžehlené prádlo.
Kde je tedy vlastně problém? Mění se vnímání života mladých lidí, proto je čím dál víc jedinců, kteří se nedokážou odpoutat od tepla rodinného krbu.
Syn, který zavrhnul svůj vlastní rodinný život
Vraťme se ale k ženě, která zde vypráví svůj skutečný příběh. Otěhotněla s manželem ve třiceti letech a zdálo by se, že chlapec, kterého čekali, byl doslova vymodlený.
Oba se na dítě těšili, avšak měli poněkud obavy, jak jej budou vychovávat. Přeci jen byli staršími rodiči. A jak čas plynul, synovi bylo najednou 35 a rodiče se dostali do důchodového věku. Těšili se, že jejich jediné dospělé dítě se brzy ožení a počne rodinu. Po dlouhá léta se tak ale nestalo.
Jejich svobodomyslný syn se do partnerství s žádnou ženou nehnal. Stále obýval svůj dětský pokoj a žil s matkou i otcem. Když v tom jednoho dne ženě začalo vrtat hlavou, proč její dospělý synátor nechte žádný vztah, rodinu ani vlastní bydlení. A tak se ho zkrátka zeptala. Odpověď ji šokovala.
Upřímná odpověď, která matku uvrhla v beznaděj
Když se syn jal matce odpovídat, usedl vedle ní a spustil: „Mami, vždy jsem si myslel, že jsi moudrá žena a velmi si tě vážím. Copak to nechápeš? Bude mi 36 let a celý život jsem zvyklý žít tady v tom bytě. Nic víc nepotřebuji, vše dostanu zde. A abych byl upřímný, myslím si, že jsem na tobě závislý.
Někdy jako bych měl pocit, že mám ženu. Je to, jako bys převzala její roli. Vaříš, pereš, kupuješ mi nové oblečení. Zvykl jsem si na to. Žádná žena se nemůže srovnávat s tebou. Nikdo mě nikdy nebude milovat jako ty. Neupínej se na myšlenku vnoučat, pořiď si třeba kočku.“
Když to žena vyslechla, byla v opravdovém šoku a vlastně jí z těch slov jímala až hrůza. Ptala se sama sebe, co vlastně ve výchově svého syna pokazila? Nyní neví, jak se s tím vším vypořádat. Chtěla by klidné stáří s manželem. Co byste jí poradili vy? Byli byste radikální, nebo diplomaté?
