Přilne k větvím stromu pomocí husté sítě, na které pak vytváří kokony hemžící se larvami. Právě v polských lesích se objevily docela děsivé exempláře.
Celé je to dílo můry soví, která se tímto poněkud neobvyklým způsobem zakuklí do motýla. Pracovníci lesní správy však varují návštěvníky lesa před bližším kontaktem s těmito tvory, zvláště pak v době zakuklování. Hlavně v červnu lze v polských lesích narazit na zvláštní „mraky” pavučin nalepených na stromech. Z dálky vypadají jako cukrová vata nebo filmové studio připravené na natáčení děsivého hororu. Při bližším zkoumání objevíte hustou síť, která se jen hemží housenkami.
Blízký kontakt se nedoporučuje
Fotografie této zvláštnosti sdíleli lesníci z inspektorátu Krzystkowice v Lubulském vojvodství. „Viděli jste někdy tak zajímavý zámotek? Stojí za ním housenky můry soví. Tento hmyz není pro les hrozbou, ačkoli stromy, na kterých se v danou chvíli živí, umí pořádně poškodit. Systematicky totiž ohlodává jejich listy, nejčastěji se usazuje na břízách,” uvedli lesníci. Dodali také, že housenky nejsou samy o sobě nebezpečné, není však dobrý přímý kontakt.
Jejich chlupy totiž dovedou spustit a přivodit nejrůznější druhy alergií. Jde o hnědobílého motýla, jehož housenka se zakuklí během června. V té době vytvoří mezi listy či v podestýlce bělavé a vejci podobné zámotky. Nejčastěji se housenka živí břízou, případně švestkami. Lze je však zachytit na lípách, vrbách, olši, lísce, dubu nebo hlohu.
Nikoli můry, ale noční motýli
Můra je běžné lidové označení nočních motýlů. Ti totiž nemají žádnou oficiální klasifikaci, typické společné znaky plynou z jejich způsobu života. Protože jsou aktivní hlavně v noci, nepotřebují výraznější zbarvení těla či křídel. Místo zraku se spoléhají na čich, obvykle na nich tedy najdete větvovitá tykadla, která jsou hlavním čichovým ústrojím. Lidově jsou zváni můry, ve skutečnosti jsou to jen motýli z čeledi můrovitých.
K nočním motýlům patří kupříkladu martináč hrušňový, který patří mezi největší zástupce vyskytující se v ČR. Mívají menší zadní křídla, zavalité tělo, dožívají se maximálně 11 měsíců života. V klidu obvykle drží křídla složená do tvaru střechy. Mají také dokonalý sluch, umí detekovat i zvuky o frekvenci až 300 kHz, což se týká například zavíječe voskového.
Zdroj: Fakt
Napište komentář