Dětský tábor odmítl malou holčičku kvůli Downovu syndromu. Rodiče se podělili o své pocity

Fotografie: Depositphotos

Pětiletá Luisa to nemá v životě právě lehké. Trpí totiž Downovým syndromem. A i když je samostatná a začlenila se do školky, přesto má u mnoha aktivit určených pro děti smůlu.

Když se rodiče malé Luisy vydali na vysněnou dovolenou, snažili se vše potřebné zjistit předem. Věděli například, že kemp, kam se chystali, pořádá tábor pro dětí ve věku od 3 do 11 let. Dva měsíce předem se snažili zjistit, zda jejich malou princeznu přijmou. Přes e-mail jim však nepřišla žádná odpověď. A jak to nakonec dopadlo na místě?

Nejdříve vše vypadalo dobře, pak se však situace zvrtla

Luisa je velmi milá, společenská holčička. Ráda tráví čas s dětmi a i přes své postižení se skvěle adaptovala na pobyt ve školce. Podle rodičů by jí tedy pobyt v kempovém táboře neměl dělat žádné problémy. A zpočátku to opravdu vypadalo, že je všechno na dobré cestě. Přivítala je velmi milá animátorka a vyslechla si jejich přání.

Fotografie: Depositphotos

Zpočátku s širokým úsměvem tvrdila, že nic z toho není problém, a že se samozřejmě na malou Luisu těší. Když ji však tatínek přivedl, nastaly potíže. Podle ní je holčička špinavá, což je zkrátka a dobře problém. Nezapadala nejspíš do standardů, které tu na děti kladli. Následovaly výmluvy na vytíženost animátorů a na to, že nemají dostatek personálu, který by se mohl Luise věnovat samostatně.

Pro rodiče to není první odmítnutí, jsou z toho však smutní

Rodiče malé Luisy, Rémy a Caroline, už takových odmítnutí zažili celou řadu, tentokrát se s tím však nedokázali smířit. Svou výpověď tedy napsali na Facebook, kde ji během krátkého času sdílela velká spousta lidí. Popsali své zklamání a trpké zkušenosti z mnoha jiných situací. Říkají, že to vždy začíná stejně. Lidé se tváří přívětivě.

Fotografie: Pixabay

Tvrdí, že jim samozřejmě postižení jejich dítěte nevadí, a že jsou ochotni ho brát jako jakékoliv jiné. Poté však vždy přijde nějaké ALE. Není vaše dítě dostatečně čistotné? Pak se omlouváme, ale nejde to. A do stejné kategorie patří i absence komunikace (malá Luisa mluví jen málo), příliš velký počet dětí na akci, nedostatečné vyškolení dozoru apod. A nakonec to pokaždé končí stejně – odmítnutím.

Rodiče jsou unavení a snaží se situaci změnit, za situaci nemohou

I když se jako společnost tváříme, že postižení lidé mají v našem světě rovnoprávné místo, mnohdy tomu tak není. A to platí i u zmíněného tábora. Otec Luisy si později všiml, že je v jeho podmínkách za větou „Přijímáme děti od 3 do 11 let,“ drobným písmem dopsáno: „kromě těch se zdravotním postižením.“

Fotografie: PxHere

Nemocné děti jsou tedy odmítány paušálně, aniž by byl kdokoliv ochotný na místě individuálně vyhodnotit jejich situaci. A to je rozhodně něco, co bychom měli změnit. Mají totiž stejné právo na plnohodnotný život jako my. Ale dokud jim budeme házet klacky pod nohy, půjde v jejich případě jen o nesplněný sen.

Zdroj: UberAlles